Gate Crasher - Gilotinou

Včera v 20:23 | Raja Luthriela |  Hudba
Právě dnes jsem objevila skutečně skvostnou píseň. A protože mám strach, že bych do zítra zapoměla název kapely, musím jí sem dát. Víte, že jsem jí paradoxně našla, když jsem prohledávala v takovém tom blogovém vyhledávači a zkoumala, jestli někdo pořád píše články o metalu. Jasně, to bylo na blogu in naposled v roce 2009/2010. Moje temná puberta. :-) Ty věčné boje se svými SB proti růžovým a blikajícím blogískům, proti hiphoperským bloggerům, proti těm, cO píŠQou taQoWÝmhLe tyPEm pSAnÍ... A co se stalo? Staré gardy na obou stranách dospěly. Studují vysoké školy nebo pracují a páteře jim pomalu, ale jistě drtí a ohýbá soukolí reality. Jsou příliš dospělí, aby se pouštěli do malicherných sporů a přesto na ty doby vzpomínají jako na to nejkrásnější, co kdy zažili. A mladá krev hájící metal a rock na blogu není. Proč to? Jste metalisti. Tedy ti, co fungují jako strážci před škodlivinami mainstreamu a moderny. Pamatujte na to. Ale dostali jsme se do doby, kdy si nikdo není jistý ničím. Ani ty děti, co jsou těsně odchodem ze základky. Držme jim tedy palce. Ale je fakt, že dětské hašteření se z blogů přestěhovalo na youtube a nabralo nebývalé formy. A nebojuje se už ani za metal. Jen za oblíbeného youtubera a na toho neoblíbeného se plive. Hele, když to tak po sobě čtu, snažila jsem se výše hájit dost hroznou věc. Internetové války. Sakra. Neberte si ze mě příklad. Na druhou stranu tu vidíme jednu věc. Dnešní náctiletí se od těch před těmi osmi, sedmi lety zas tolik neliší. Jen jsou fous sprostější, ale to pochytí hlavně ve škole. A víte, že než jsem nastoupila do první třidy, neznala jsem nadávky skoro žádné?
Ale ať je to jak chce, tuhle rockovou a snad trochu i metalovou píseň musíte slyšet, protože má vskutku uchvatnou melodii. Na předchozí nostalgické kydy raději zapomeňte. Stejně jsem se beztak dopustila i logického parafoxu. Ale prostě to ze mě muselo ven. :DDDDD

 

Veremiy - Slipy Voin

Pondělí v 22:27 | Raja Luthriela |  Hudba
Tuto kapelu jsem vám představila v minulém článku.
A protože jsem přišla na to, že jsem na blog.cz nejspíš jediná osoba, která tuto kapelu zná a chci si hrát na průkopníka, tak sem musím přidat píseň na kterou tam nebyl odkaz, a je neméně úžasná. Jak by se krásně vyjímala za vlahého letního večera u táboráku. Jen kytara, praskání ohně a pět lidí, co by uměli text a znali melodii co by se tak lehce poletovala s vánkem. A místo flétny v mezihrách by bylo naj naj naj...



Kapela Веремій / Veremiy

Neděle v 16:02 | Raja Luthriela |  O oblíbených kapelách
ВЕРЕМІЙ, (ale jde to foneticky přepsat také jako Veremiy či Veremij) je ukrajinská kapela z Kyjeva. Hrají Melodic Heavy/Folk Metal. Místy připomíná i folk rock.

Členové:
Jména členů kapely jsem nalezla zde
Vitali Kalinichenko - zpěv
Igor Vladimirov - kytara
Denys Boyko - kytara
Tatiana Dubchenko - housle
Paul Poprotskyy - flétna
Dmitry Romanets - basa
Carl Alexander - bicí

Co se týče textů, nedokázala bych vám na sto procent říct, o čem zpívají nejčastěji. Nenašla jsem české překlady písní. Ne, že bych se o to nepokusila. Objevila jsem ukrajinskou stránku, něco jako naše karaoketexty.cz, kde jou i některé texty od této kapely. Můžete si to projít, pokud nemáte potíže s ukrajinskou azbukou. Je trochu jiná, než ta ruská. Až teď jsem si uvědomila, jak moc. Vyskytuje se tam "І" a "Ї". A kromě "Г" mají ještě i "Ґ". Což mě mate.

Proč mám tuto kapelu ráda:
Víte, tuhle kapelu jsem loni na začátku léta objevila čistě náhodou na youtube. Prostě jsem se na ní proklikala, když jsem hledala něco jiného. Klasika.
Na první poslech, jsem z ní byla rozčarovaná. Nevěděla jsem co si o ní mám myslet. Přišla mi dobrá, ale nebyl to obvyklý styl hudby, který jsem v tu chvíli vyhledávala. Nevěděla jsem, jak jí správně pojmout. Tak odlišné od pagan/folk metalu, a přesto tak kvalitní. Chvíli jsem si jednotlivé kusy pouštěla jako kulisu pro psaní článku a sotva jsem je vnímala. Jejich hudba je taková nerušivá.
A pak jsem objevila píseň, pro kterou jsem se nadchla. Ten refrén. Ááách. Píseň, jejíž název i melodie mě inspirovaly k napsání básně podle skutečné události o mé nechtěné procházce v krupobití a kterou jsem si pouštěla pořád dokola. Celý měsíc jsem neposlouchala nic jiného. Je prostě dobrá. Má v sobě cosi magického a ryze lidského. Právě tahle píseň mi pomohla tuto muziku lébe pobrat. Donutila mě pak ostatní písně poslouchat pozorněji a já našla i další skvosty, jako je tahle a tahle. A ještě mnoho dalšího.
Uvědomila jsem si, že zpěvák má krásný a velmi čistý hlas. Není to žádný nářez. Spíš něžné pohlazení. To v metalu jeví dojem uspořádanosti a přehnané kultivovanosti. To může zase dráždit milovníky chrapláků. Ale i Veremiy má rychlejší písně. Třeba toto. Takový jejich netvrdší počin.
Každopádně tvrdím, že je škoda, že tuto skupinu nikdo nezná. Má posluchačům co nabídnout. I kdyby to mělo být jen klidné večerní posezení u příjemných tónů.
Tak doufám, že jste se dnes dozvěděli něco nového. Protože to není umění psát o notoricky profláknutých věcech. Tady se ukáže, jak jsem schopná ukázat lidem cosi docela nekomerčního a neznámého, aby je to nějak obohatilo.
 


Weavesilk: Pohárky

Sobota v 18:52 | Raja Luthriela |  Grafika
Ano, mám novou úchylku. Teď vytvářím ve Weavesilku poháry a ne mandaly. A někdy i docela přízračné, mohu-li to tak nazvat. Vlastně jsem se rozhodla, že sem nebudu pořád dokola dávat ty samé motivy, jako na minulém blogu. Chce to rozdělit nějak tématicky. V jedno článku to, v jiném ono... aspoň co se týče tohohle.






O posouvání významů slov a nepřímo i o politicích

10. ledna 2017 v 21:44 | Raja Luthriela |  Filosofie a úvahy
Předem si musíme do budoucna stanovit pevný pojem. Alespoň pro tento článek. Pište a říkejte "filosofie" a ne "filozofie". Protože "sofia" je moudrost zatímco "zofos" je temnota nebo zlo.

  • Proč se vlastně tak často zaměňují pojmy?
  • Co přesně to způsobuje?

Je to jako od Orvella. Temnota je moudrost. Láska je nenávist. Válka je mír. A když to zpochybníte, dopouštíte se ideového zločinu, na který se stejně přijde, protože Velký bratr má své krhavé plamenné očko všude.
Dobrá, uvedu příklad z dnešní doby, abych nemystifikovala. Vlastenectví je rasizmus a nacizmus. Pud sebezáchovy je xenofobie. Ten, co kritizuje USA je rusofil, špion najatý Kremlem a popiratel lidských práv. Zkuste tohle zpochybnit v masmédiích. Roznesou vás na kopytech, protože už dávno ztratila soudnost i objektivitu. Zvlášť, když jste nějaká známější osobnost, jejíž názory se neslučují se současným prozápadním režimem. I kdyby to byli názory zdánlivě neškodné.

O malinkých změnách

8. ledna 2017 v 15:09 | Raja Luthriela |  Zápisky
Tak, ponechme stranou zasněžené a přimrzlé střešní okno, které teď lstivě stíní mým květinám na stole. Odsuňme z povrchu i to, že jsem rodičům dohromady koupila k Vánocům domácí pekárnu a taťka řekl, že ten elektronický chleba z ní žrát nebude. Nebudeme věnovat pozornost ani jiným hrůzám všedního žití, protože od toho tu dnes nejsem, abych vás uváděla do depresí a dekadentních úvah. Protože dekadence je úpadek a ten je třeba napravovat.

Jak jste si asi nevšimli, vymazala jsem z menu ikonku Slované a připravené nadpisy pro rubriky. Radši dřív, než jsem tam začala vytvářet na to téma články. Uvědomila jsem si, že všecho, co se týká slovanských bohů, víry, kultury, dějin, svátků a jiných věcí, tak je to gigantické a obsáhlé téma. Přečtěte si to všechno a ještě mnohem víc na www.tartaria.sk. Je to sice všechno slovensky, ale věřím, že tomu porozumíte. Přece nejste analfabeti. Tady jde spíš o to, aby jste to i pochopili. Protože člověk přijde během života do styku s velkou řadou poznání. Dokonce i těch pravých, ne jen falešných. Jen na něj občas není zralý a tak to k němu nepronikne. I ztoho důvodu nemá cenu, abych vám tu něco vnucovala. Odkaz ten web vám však umístím někam do menu nebo nahoru do horniho boxu, či jak se to jmenuje, abyste se mohli to měli na očích. Ještě nevím.

Přidám vám sem ale rubriku, ve které se budu věnovat svým oblíbeným kapelám. Nastítím aspoň jména interpretů a odkud pochazí a hlavně, čím mě uchvátila jejich hudba. Vždycky jsem to tak chtěla dělat, ale nikdy na to nebyl prostor. Naposled jsem se o tohle pokusila v roce 2010, ale to už je tak dávno. Stejně to ale budu psát spíš pro sebe. Protože o jména zpěváků se zajímám jen málo a je to škoda. Ale taky ještě netuším, jak to zpracuju doopravdy. Třeba vůbec.

Já jsem teď vůbec na nějakém životním mrtvém bodě. Chce to asi nějakou změnu. Že bych si přece jen nechala obarvit hlavu na zrzavo? Cítím, že to potřebuju. I kdyby jen na krátko. Asi si na zkoušku pořídím nějaký krátodobou barvu ve spreji, která se vymyje po dvou umytích. Nebudu přece riskovat, že se mi to nebude líbit a já pak budu léta čekat, že to jako ráčí odrůst. Když tak bych si to potom nabarvila na delší dobu, kdyby se to osvědčilo.

A abych vyrovnala tragicky začátek článku. Led na okně začíná přece jen povolovat. Víde jsme doma zatopili, takže to třeba půjde setřást. Ta domácí pekárna se líbí aspoň mamce a už v ní dvakrát pekla. A i ta pizza, na kterou jsme dali ten smradlavý sýr, všem chutná. No jasně, jen ať se lidé zajímají o svoje pečivo, jen když si nemusí všímat toho, jak se tenhle svět rozpadá.

Ne, optimistická dnes vážně být neumím. Vypsat se z toho taky asi nejde. Myslím, že půjdu uklízet. Protože dělání všechny sputky zahání.
Ale ono to tak je. Existuje spousta lídí, které vůbec netěší svět, mají různé těžké problémy, které neumí nebo nechtějí řešit, či jsou ze všeho tak znechucení, že už ani nejsou schopni se podívat na svět šťastnýma očima. A tak si najdou nejrůznější oblbováky. Pro někoho je to alkohol, drogy nebo kouření, pro jiného četba, filmy, hraní her, poslech hudby a psaní povídek. A někdo se zase soustředí na práci. Zvláštní, co jsou lidi schopní udělat pro to, aby nemuseli být sami se sebou. Aby nemuseli přetrvávat v přítomném okamžiku. Protože přítomnost je nuda a pakárna.

Korpiklaani - Lempo

5. ledna 2017 v 21:58 | Raja Luthriela |  Hudba
Já miluju tuhle píseň. Je takovým zvláštním způsobem, táhlá, houpavá a přesto svižnější. Znám jí krátce a už je jedna z mých momentálně nejoblíbenějších. Byla to každopádně láska na první poslech. Finština je též nádherná řeč. Skvělý jazykolam. A samozřejmě bych to ani nebyla já, abych nepátrala, co je Lempo. Je to nějaká bytost z finské mytologie. Prý ohnivý bůh lásky a plodnosti. Co se týče písní, dozvídám se díky nim o mnoha věcech, o kterých jsem před tím ani nevěděla. A líp si je pak pamatuju, než když bych si je jen tak přečetla v sešitě. Proč mi nikdo nikdy nevymyslel píseň o výpočnu obsahu kvádru? Na základce by se mi to hodilo. Asi jí budu muset vymyslet pro budoucí generace. Člověk aby si všechno dělal sám. :-)



Sen o Putinovi

3. ledna 2017 v 20:20 | Raja Luthriela |  Sny
Protože poslední dobou se mi toho moc nezdá, rozhodla jsem se prolistovat svůj sešít na zapisování snů, a našla jsem tenhle. Je to jeden z těch zajímavějších. Jinak se mi zdá jen o práci, o jídle a o bloudění na známých místech. Tohle je taková kuriozita.

29.11. 2014 se mi zdálo, že Českou republiku, tedy konkrétně naší vesnici navštívil ruský prezident Putin. Byl ubytován u nás v baráku v té nejrozbordelovanější místnosti, co používáme jako takové skladiště. Už jsme ho ukládali do postele se strašnou matrací. Vypadal spokojeně, klidně a vyrovnaně. Byla tam kromě něj i spousta jiných lidí ze vsi, i úplně cizí. Všichni si s ním chtěli potřást rukou. I já jsem si s ním ruku podala. Měl jí takovou teplou a příjemnou.
Projelo mi hlavou, že Putina vlastně můžou pustit mezi lidi, protože pro ně není nebezpečný. Že ho nemusí držet za sklem jako Obamu. Na tuhle myšlenku jsem ještě pár týdnů před tím přišla na Facebooku.
Šel brzo spát. Řekla jsem mu "Na shledanou" a on něco zadrmolil.
Chtěla jsem za ním zavřít dveře, jenže ty drhly, a tak zůstaly nadevřené.
Se ségrou jsme si pak ve vedlejší místnosti povídali něco o drogách.

Vlastně ani nevím, proč se mi něco takového zdálo. Nejspíš to bylo z období, kdy Putin měl skutečně přijet do ČR. Ve svém sešítku jsem výkladu toho snu věnovala celou stránku A5. Teď když se na to dívám s odstupem let, nic moc.
Snové výjevy jsou vždycky symboly. A Putin tam byl takový, jak jsem si ho tenkrát idealizovala. Jako skromného, vlídného člověka, který jedná se všemi lidmi jako se sobě rovnými a spokojí se i s přístřeším, které není zrovna bezvadné. Jak jsem se v něm zmýlila, netuším. Vím jen, že jeho je taky dost, že nebude žádný svatoušek. Na druhou stranu ho ani dnes nepovažuju za zcela zkaženého. Na to jsou tu jiní adepti.
Patrně Putin byl ve snu symbol pro člověka, kterému důvěřuju já i řada jiných lidi, ale také má spoustu nenávistníků a odpůrců. Symbol pro nějakého politika či nějakou jinou známou osobnost. Možná i pro Putina samotného.
Ty dveře, co nešly zavřít, si vysvětluju tak, že Rusko člověk nemůže izolovat od Evropy. Tak jako Putina bylo ve snu nemožné izolovat od zbytku baráku.
A ty drogy nechápu do dnes. Snad varování před závislostí či lpěním na čemkoliv. Možná fanatismem? K tomu já sklony nemám. Spíše k víře v dogmata.
Takže, když to spojíme, tak je osobnost, které jsem byla ochotná věnovat svou důvěru. Že to není nic proti ničemu, ale musím si dávat pozor. Přece každý člověk, který je v pohodě, může najednou vymyslet nějakou kravinu, kvůli které se může dostat do problému. Takže věřit, ale prověřovat o to pečlivěji. A hlavně držet se zpátky. Zvlášť, jedná-li se o politiku, do které člověk ještě nemá šanci dokonale vidět.

Otroctví a parazitizmus

1. ledna 2017 v 17:13 | Raja Luthriela |  Filosofie a úvahy
Žijeme ve světě (Svět je výraz pro něco světlého. Dá se tomu dnes ještě tak říkat?), kde se plahočí velká horda otroků pod biči hrstky otrokářů, co dávají na oplátku jen tolik, aby přežili ti, co na ně makají. A čím víc je otrok nahraditelnější, tím menší má od otrokářů mzdy.
Ale každý otrokář je také otrokem někoho, kdo je nad ním. Kdo ho tyranizuje.
Na zaměstnanci parazituje zaměstnavatel. Na zaměstnavateli úřady a vláda. Na vládě evropská vláda. Na evropské vládě Ilumináti a na nich snad samotní ďáblové. Tedy hodně zjednodušeně řečeno.
A vůbec nezáleží na tom, jaké máte školy. Stejně budete mít jen několik málo možnosti, kde zabíjet svůj drahocenný čas bytí. Mnoho archetypů neexistuje. Budete se pravděpodobně vyskytovat:
  • ve fabrice, v dílně
  • v kanceláři, za přepážkou
  • při těžké fyzické práci venku
  • při lehké fyzické práci venku
  • za volantem
  • v ordinaci, na operačním sále...
  • v restauracích, penzionech, v domovech důchodců...
  • v učebnách
  • v armádě
  • v laboratořích
  • v ateliérech
  • při práci z domova
  • v dolech
Pokud děláte něco z toho, baví vás to, nikdo vás tolik neodírá z kůže a neobtěžujou vás kolegové plnící úlohu strážců matrixu, můžete si gratulovat. Patrně jste velmi šťastný člověk. Na status otroka ale nezapomínejte. Dokud budete platit daně ze svého vlastního příjmu, tak jimi budete. A dokud budete platit daně z nemovitostí, nejsou vaše. Máte je jen pronajaté. Ale to nyní vynecháme.
Asi si říkáte. Někam se člověk vrtnout musí, ne? Jinak bude jako ti jistí spoluobčané, co pobírají dávky a parazitují také, jen z jiného směru, než vláda. Opravdu?
To fakt není na tomhle světě jiná možnost? To je opravdu nutné se dělit společnost na parazity a otroky? Je opravdu nutné žít v systému stojící na veliké zlodějně? Co vlastně doopravdy chcete? A co chci doopravdy já? Prznit samu sebe na výše uvedených místech teda rozhodně ne. Člověk se teda někam zahrabe, ale nikdy nebude spokojený, pokud to není v jeho povaze.

Chci se klouzat po hřebenech hor a odpočívat v malém domečku v údolí. Chci sedět na břehu jezera či ve stínu stromů a rozjímat o životě a smrti. Chci pouhou myšlenkou tvořit na noční obloze nádherné obrazce a mávnutím ruky je zase nechat mizet. Chci poslouchat prastaré písně s předlouhými tóny a potkávat jiné lidi jen, když na ně budu mít náladu a ne každý den, jako je to zvykem tady. Chci se dorozumívat s ostatními telepaticky a ne se namáhat s formováním myšlenek do slov, které jsou přece jen pouhými symboly a zkratkami pro skutečné obrazy a věci. Chci si umět pouhou myšlenkou vyrobit cokoliv, co budu potřebovat ke svému životu. A hlavně nechci vstávat před svítáním.

Takže to znamená, že moje touhy jsou velmi nekompatibilní s dnešním systémem. Nezajímá mě, nebaví mě a nejsem do něj nijak zainteresovaná. Přesto jsem nucená ho udržovat, protože ani neumím žít jinak. Jenže obrovské rozdíly mezi tím, co chce člověk dělat a tím co skutečně dělá, můžou způsobit i vážné psychické problémy.
Musí se přece nějak zmírnit dopady. Ale jak? Když tenhle systém ze dne na den zrušíme, 90% lidstva vyhyne a zbudou nanejvýš jen nějací civilizací nepolíbení domorodci v amazonském pralese. Je to tedy pravda? Civilizace zabíjí? No nazdar. My jsme přecivilizovaní.
Ne, musíme se od tohohle soukolí odpojovat asi postupně. Velmi pomalu a opatrně. Bez násilí.

Krize konce roku

31. prosince 2016 v 17:13 | Raja Luthriela |  Zápisky
A máme tu konec roku a já si sem přišla tak trochu zadepkařit. Rok 2016 nebyl vyloženě dobrý. V létě nám totiž zemřel dědeček. Já tedy smrt neberu jako ostatní lidé. Chápu ji jako synonymum pro přeměnu. Pro vstup do jiné dimenze. A k nikomu nejsem schopná nějak víc přilnout, aby mě něčí odchod srazil do kolen. Ale i tak mi přijde líto, ho už teď nikdy neuvidí.
Zbytek roku, před tím i po tom to byla jen šedá dlouhá, občas zauzlovaná šňůra symbolizující monotónní stereotyp všedního žití. Ještě že mám šidítka v podobě knih a hudby. Jinak by mi z celého mého života přeskočilo.

Vláda nás taky letos začala docela viditelně tyranizovat. No jen si vzpomeňte. Schválili nějakou kokotinu o tom, že člověk musí mít od úřadu povolení, když chce venku po desáté hodině pořádat venku nějakou akci. A to snad platí i na takové ty malé grilovačky na zahradě. Dále kontrola kotlů. Taková buzerace. EET. Ještě horší. Co je na ní špatné? Zjistěte si sami.
Hustý bylo taky to, jak se vláda snažila prosadit nějaké postihy za urážku prezidenta. Myslíte, že si připravujou půdu pro to, že až Zemanovi skončí mandát a lid by zvolil nějakého sochoškrta, co by šel vládě na ruku, ale z občanů by ho nakonec neměl nikdo rád? Aby snadno zničili své odpůrce? Přitvrdí? Jestli si zvolíte nějakého proerounijního neomarxistu, mohli by nás taky po roce 2018 zavírat politické vězně. Zeman je ještě na rozdíl od někoho docela neškodný.

A Alexandrovci mi letos havarovali letadlem. A já na ně příští rok chtěla jít. Asi to nevyjde, no. Bude to trvat nejméně pět let, než dají dohromady nový soubor. Jestli ho vůbec budou chtít dávat dohromady. Vždyť přežili snad jen dva lidi.
Byl to vůbec rok plný karambolů a úmrtí. Kdo nebyl dostatečně opatrný, měl průser. Asi jako ten kolega, co spadnul z motorky a zlámal si nohu nadvakrát. Do dnes je kulhavý. Občas ho vídávám sedět v krámě na bedně od piva chlastat. Vždycky si načne pivo nebo víno, zaplatí a popíjí. Já nevím, že mu to ta prodavačka trpí. Ani vesnický odchod s potravinami nejsou hospoda. Aby ještě nedopadnul jako ten maník v Zabijákovi. Aby se chtěl ještě někdy vůbec vrátit do práce. Tedy, až se z toho dostane.

A k tomu všemu mě takhle blbě na konce přepadla touha zrušit blog. Mluvím o tom minulém. Přišlo to tak náhle a bez rozmyslu. Příště si už dobře to mazání rubrik rozmyslím. Abych pak nemusela rušit celý blog jen kvůli tomu, že se mi nechce 380 článků ručně přendavat a předělávat. Ale stejně cítím, že to byla vražda blogu. No nic. Aspoň mám šanci začít něco nově. Něco odlišně. A zase bez návštěvnosti. Vždyť na tamten mi už chodilo 25, někdy i 35 lidí. Na tenhle snad jen já. Stačí to.

Další články


Kam dál