Článek, který DOPORUČUJI.


LISTOPAD: Vendula Kociánová - Přišel čas přijmout odpovědnost

Středa v 12:48 | Raja Luthriela |  Video měsíce
Sakra, ten listopad tak rychle utekl. Úplně neskutečně. Za tento ultra krátký měsíc mi ve všech možných videí nejvíce dalo toto. Dozvíte se tam, jak moc je důležité přijmout odpovědnost za svoje myšlení a za svůj život. A je to tam řečeno velmi vtipně.


 

Nad zasněženou plání

Úterý v 20:17 | Raja Luthriela |  Fotografie
Minulá nedělní procházka byla poněkud sněhová. A tak jsem vyšla na místo, ze kterého ještě nemám panoramatickou fotku se sněhem. A vlastně ani bez sněhu. A že je to zvláštní snímek, že jo? Jen širá pláň rozťatá asfaltkou, sloupy elektrického vedení a to ostatní v mlze. Ten den byla opravdu nádherná mlha. A neocení ta zase nikdo jiný, než já.


Zato tuhle fotku bych sem ani nedávala, kdybych jich měla víc. Chtěla jsem udělat detail kapiček na borovém jehličí, ale moc se mi to nelíbí. A pak se vybila baterie. Zachvátila mě zuřivost, protože jsem ještě chtěla vyfotit modřín. Velice krásný modřín, ještě mládě sotva o metr vyšší, než já. On totiž na zimu opadává a na jaře mu roste nové. Ale letos mu roste už teď. A to je rarita. Tak jako ta květoucí řepka v říjnu.
A tak jsem přestala fotit a začala sbírat ze země chvojí, které si ségra přála. A potom začalo pršet a sníh začal pomalu mizet.


Za vodu pro Matku Zemi

1. prosince 2018 v 15:15 | Raja Luthriela |  Fotografie
Minulou neděli bylo zase tak hnusně. A jak mrholilo. A ta zima. Fuj. Na jednu stranu to bylo dobře. To je přece voda pro Matku Zemi. Chudák musí být celá vyprahlá. Ale příroda ví co dělá. Jakmile uvidím, že někdo ví, co dělá, jsem v klidu. Nechám mu volnou ruku. V tom bych byla asi v rozporu s Pjérem la Šézem, který se naopak nezajímá o toho, kdo neví, co dělá. Mě ti, co neví, co dělají rozrušují a nervují. Člověk je musí neustále opravovat a poučovat, ba dokonce stíhat, přivádět na správnou cestu. Proto asi taky ještě nejsem zralá na to, abych se přestala zajímat o politiku. Díky za to, že to vím.

A teď už k fotkám. Takhle jdu okolo křížku a všimla jsem si, jak je o něj opřená taková ta poklice z kola od auta. Aby někomu upadla a někdo druhý to našel a "uklidil". A jaká krásná divizna tam je. Příští rok tam už budou květy.

 


Jinovatková

30. listopadu 2018 v 20:30 | Raja Luthriela |  Fotografie
A toto jsou fotky z předminulé nedělní procházky. Ten den mě nejvíc zaujala jinovatka. Tu já ještě na fotce nemám. A tak jsem se činila. :-) Ono totiž už není moc co fotit. Panoramata se už jen opakují, květiny jsou odkvetlé, houby už také skoro vymizely. Už jich fakt moc není. A jinovatka byla tak nádherná. A po příchodu domů nasněžilo a pak to zase roztálo.


A stejně jsou moje procházky nějak krátké. To znamená méně fotek. Dřív totiž člověk vyšel tak ve čtyři a domů se vrátil kolem osmé. A teď vylezu ve tři a v půl páté už je tma tmoucí. Hrůza. Ale zase člověk dříve stihne západ slunce. To je totiž to jediné, co ta panoramata ozvláštňuje.


Vykouklo slunce

26. listopadu 2018 v 14:44 | Raja Luthriela |  Fotografie
Sobota byla taková mlhavá a následující den v neděli se na nás přišlo podívat sluníčko. To si přece člověk nemůže nechat ujít.

Tuto krásnou kvetoucí bytost měli před těmi čtrnácti dny jedni lidé před barákem. První a poslední květy v roce je třeba hýčkat a radovat se z nich.


O šedém dni

25. listopadu 2018 v 14:12 | Raja Luthriela |  Fotografie
Poslední dobou prodělávám nějakou blogovou zácpu, ne? Mám třeba nastřádáno tolik fotek a ne a ne je zveřejnit.
V jednu něděli jsem na procházce fakt nikde nebyla, protože mi bolelo v krku. Nesledující víkend jsem pak šla v sobotu i v neděli, abych si to nahradila. A další víkend jsem šla zase na jednu. A tak mám troje fotky, u kterých sice poznám, které patří k sobě a jak jsou jednotlivé série po sobě, ale podle data je nezařadím. Tohle je tedy ze soboty.

Tak se pokochejte nádhernou houbou. Velice ráda fotím houby. Jsou úžasné. Nádherné. Jenom nožka a klobouk


22. Plameny tančí

18. listopadu 2018 v 12:04 | Raja Luthriela |  Básně
Ó, po dlouhé době mě konečně napsem adla nová báseň. V pátek jsme se ségrou debatovaly o rodiných věcech a potom krátce o politice a potom zase o rodiných věcech. Přitom jsme měly zapálenou modrou svíčku a já jsem si hrála s plamínkem. Potom sešla ségra osprchovat a mě v návalu nadšení z plamínku začaly napadat verše. Jen tak z ničeho nic. Doběhla jsem si tedy rychle pro papír a vrátila jsem se zpátky na místo. Muselo to prostě ven. A tak to tady máte.

Plameny tančí

Plameny tančí na vrcholech svící.
Plameny tančí zvesela.
Zevnitř se line ta hudba znící.
Z lící plane velký žár.

Plameny tančí kdesi v dáli.
Plameny tančí dokola.
Zevnitř nás volá bohyně Kálí.
Zrály pochyby kdesi v nás.

Plameny tančí za hradbami.
Plameny tančí pořád dál.
Za chvíli budou mezi námi.
S námi naříká celý kraj.

Plameny tančí v našich srdcích.
Plameny tančí do rána.
Svět se odráží v našich zracích.
Ztrácí se bludná představa.

Až přestanou plameny tančit,
Až přestanou zářit nám.
Hory popela nám nebudou stačit.
Zračit se budou v temnotách.

ŘÍJEN: Antonín Baudyš - Charakteristika znamení Panny

7. listopadu 2018 v 17:37 | Raja Luthriela |  Video měsíce
Minulý měsíc jsem objevila nový kanál na Youtube s názvem Příznaky transformace. A je to víc než kanál. To už je docela velký projekt. Vždycky si tam pozvou nějakého zajímavého ezoterika a jiné podobné lidi a mluví tam s nimi. Někdy si až říkám, že je škoda, že většinu těch věcí, co tam zazní, už mám načteno. Nejvíc hodnotné pro mě asi bylo video o runách a video o automatické kresbě. V tom mám ještě mezery. :) Ale to jsem shlédla až v listopadu.
Ale stejně tam mě velice zajímá všechno, co se týče mého astrologického znamení. Rovněž už jsem tak 75% věděla.
Ale byla tam jedna informace, která mě fascinovala. A to, že Andrej Babiš je taky Panna. Hned mi je o něco sympatičtější a dokonce mám i dojem, že mu více rozumím. Vždyť to, co on dělá s daněmi, já dělám s psacími potřebami, papíry, oblečením a s kosmetikou. V létě jsem si dělala velkou inventuru šatstva a zapisovala jsem, kolik mám čeho. Kolik kusů jsem vyhodila, kolik kusů jsem si nechala, kolik jsem toho odnesla do charitativního kontejneru, co jsem odebrala ze sektoru pro sváteční věci do sektoru domácích věcí. Měla jsem to čtyřbarevné, úchvatné a 100% zaevidované. Strašně mě to bavilo. Příští léto to udělám zase. Tedy jsem ještě větší blázen než on. :-D



Uplakané dopoledne

4. listopadu 2018 v 22:52 | Raja Luthriela |  Fotografie
Tento článek jsem musela stáhnout, protože mi z něj zmizely fotky a ne a ne se to povést znovu uložit i s nimi. Až teď.
***
Celou neděli 28. 10. poprchávalo a byly tři stupně. Většinamých nedělních rituálních fotografivkých procházek je zalitá sluncem. Tentokrát ne. Je to změna a jsem za ní ráda. Nicméně mi mrzly prsty a uši. Chápejte, v jedné ruce vodítko, v druhé deštník. Možná jsem si měla ještě vzít čepici a rukavice, ale nenapadlo mě to. Tak jsem měla asi jen dvacetiminutovou procházku s pouhými třemi fotkami.

Na té jedné je zamlžené panorama. Ne vždy je v neděli mlha. Važte si jí tedy. Je taková tajemná a téměř vzrušující.
A ještě něco. Vlastně ani nevím, proč jsem se celou dobu vyhýbala fotografovaní baráků. Vždyť to vlastně ničemu nevadí. A někdy je to nutné, pokud člověk nechce jít někam daleko do polí a větrolamů.


Další články


Kam dál