Leden 2017

Přečetla jsem 8. díl Harryho Pottera

29. ledna 2017 v 23:19 | Raja Luthriela |  Zápisky
No, to se stalo tak. Dostala jsem k Vánocům knihu Harry Potter a prokleté dítě. Proto jsem si řekla, že by bylo fajn si to jako přešíst, když už to mám. A pak jsem si usmyslela, že je o tom třeba napsat. Ty dojmy si prostě nemůžu nechat pro sebe. Samozřejmě to nebude recenze. Ty jsou na mě moc nóbl. Spíš jen takový výkřik do prázdna. A v článku mohou se vyskytovat spojlery. Dávejte si pozor, pokud nechcete vědět věci v knize dopředu. Ale pochybuju, že z mé prezentace nějaký bližší děj pochopíte. :-)

Už umím vyhrát v tombole :-)

25. ledna 2017 v 20:59 | Raja Luthriela |  Zápisky
Zdravím, milí čtenáři. O tombole už toho bylo na mých minulých blozích napsáno mraky. Vždycky jsem dumala nad tím, proč někdo neustále vyhrává velké ceny a jiný získá jen nějakou kravinu nebo vůbec nic. Velice mě ta otázka trápila a nevěděla, co si s tím počít. Nějaký důvod to přece mít musí.
Snad štěstí. Tedy náhoda. Či spíš jakási tajná skutečnost, co je pod povrchem. Neviditelná a tudíž za zrakem. Můžu tomu z fleku říkat zázrak.
Nějakou dobu jsem se tím pak nezaobírala. A také v létě bály nejsou. Až nedávno jsem si někde přečetla, že nejšťastnější číslo je 54 nebo 540. A že jeden člověk shání dálniční známky jen s těmihle čísly. Prý mu to i několikrát zachránilo život. Však víte. Dálnice v česku jsou nebezpečné. To není jako v Severní Koreji, kde má auto jen málo lidí a tak jsou silnice a dálnice zvlášť většinou prázdné. Také je mají v o hodně lepším stavu. Možná bychom to tu mohli taky zavést. Kdo je pro, aby bylo pět aut na dvoustovku obyvatel?
A tak jsem si řekla, že nebude nebezpečné, když tenhle poznatek uplatním na hasičském bále ve vedlejší vsi.

Metallica - The Memory Remains

21. ledna 2017 v 9:54 | Raja Luthriela |  Hudba
Tuhle píseň znám už nějakou dobu. Nejspíš z TV Rebel, ale patrně jsem jí slyšela už dřív. Je poměrně známá. Víte, že se díky ní nějakým zvláštním zůsobem vracím do mládí? No ano. Něco v ní ve mě evokuje konec základky. A proklikala jsem se na ní před těmi třemi dny čistě náhodou, když jsem hledala jinou skladbu od Metallicy. Nevím, její nazev. Věřte, že až na ní natrefím, dám jí sem taky. Ale teď tu mám tuhle. Je to láska na stopadesátý poslech. Kdo ví, čím mě uchvátila. Možná tím "Na na na na". :-)
Hudba je taková houpavá, lehce psychotická, mírně hypnotická a tak trochu ďábelská. A hlavně boží.



Přečtené knihy za rok 2016

20. ledna 2017 v 9:54 | Raja Luthriela |  Zápisky
Ti jsem všechno knihy, které jsem stihla přečíst za rok 2016. Já vím, devět knih je málo. Nebyla nálada ani čas. Ale o to více jsem se činila při četbě příběhů na blozích. Ale polepším se. Za rok 2017 jich stihnu víc.
Jinak nelituju žádné knihy, kterou jsem přečetla. Všechny jsou svým způsobem poučné. Některé víc, jiné méně, ale přesto doporučuju.

1) Divoá růže - Bertrice Small
  • 405 stran
  • román pro ženy, historický
2) Pantáta Bezoušek - Karel Václav Rais
  • 245 stran
  • realismus z konce 19 století
3) Královský slib - Philippa Gregory
  • 333 stran
  • historický román
4) Podvody - Judith Michael
  • 369 stran
  • román pro ženy
5) Ocelové město - Jules Verne
  • 105 stran
  • sci-fi, fantasy (?)
6) Patnáctiletý kapitán - Jules Verne
  • 308 stran
  • dobrodružné
7) Vražda pro štěstí - Jan Zábrana
  • 320 stran
  • detektivní
8) Vražda se zárukou - Jan Zábrana

  • 414 stran
  • detektivní
9) Vražda v zastoupení - Jan Zábrana
  • 252 stran
  • detektivní

Zelená pracovní zima

19. ledna 2017 v 21:01 | Raja Luthriela |  Zápisky
Názvu se neděste. Jen se snažím pojmout všechny při témata dohromady.

1) Tak mám rýmu a bolení v krku. Ale jenom trošku. Víte, tentokrát to léčím Zelenou. Což je takový peprmintový chlast zelené barvy. Asi znáte. Úplně geniální. Víte, ostatní alkoholy z člověka nepříjemně táhnou. Když na vás na koncertě nebo na hasičském bále někdo promluví, musíte s nakrčeným nosem odvracet tvář. U Zelené se to nemůže stát, že by vás někdo takhle znechutil. A pivo je úplně nejsmradlavější.
A zabírá i na žaludeční nevolnosti.
Víte, ono to je takové odhleňující, chladivé a přesto hřejivé a čisté pití. Na ty záněty v krku je to dobré. Ale před spolknutím musíte kloktat. Aby se vám ústní dutina dezinfikovala co nejdéle.
O Zelené i naše okresní, téměř vesnická kapela Hamr složila píseň. Vím, je to ve své nejhlubší podstaně odrhovačka. Ale chytlavá.
A víte, čím léčím mokvající rány? Obyčejnou kuchyňskou solí. Při té zmínce se ségra otřásá děsem, ale to ještě nezažila, jak pálí dusíkaté vápno, když se vám dostane do pořezání od papíru. Víte, jak řeže papír? A víte, jak kartonová krabice?

Gate Crasher - Gilotinou

17. ledna 2017 v 20:23 | Raja Luthriela |  Hudba
Právě dnes jsem objevila skutečně skvostnou píseň. A protože mám strach, že bych do zítra zapoměla název kapely, musím jí sem dát. Víte, že jsem jí paradoxně našla, když jsem prohledávala v takovém tom blogovém vyhledávači a zkoumala, jestli někdo pořád píše články o metalu. Jasně, to bylo na blogu in naposled v roce 2009/2010. Moje temná puberta. :-) Ty věčné boje se svými SB proti růžovým a blikajícím blogískům, proti hiphoperským bloggerům, proti těm, cO píŠQou taQoWÝmhLe tyPEm pSAnÍ... A co se stalo? Staré gardy na obou stranách dospěly. Studují vysoké školy nebo pracují a páteře jim pomalu, ale jistě drtí a ohýbá soukolí reality. Jsou příliš dospělí, aby se pouštěli do malicherných sporů a přesto na ty doby vzpomínají jako na to nejkrásnější, co kdy zažili. A mladá krev hájící metal a rock na blogu není. Proč to? Jste metalisti. Tedy ti, co fungují jako strážci před škodlivinami mainstreamu a moderny. Pamatujte na to. Ale dostali jsme se do doby, kdy si nikdo není jistý ničím. Ani ty děti, co jsou těsně odchodem ze základky. Držme jim tedy palce. Ale je fakt, že dětské hašteření se z blogů přestěhovalo na youtube a nabralo nebývalé formy. A nebojuje se už ani za metal. Jen za oblíbeného youtubera a na toho neoblíbeného se plive. Hele, když to tak po sobě čtu, snažila jsem se výše hájit dost hroznou věc. Internetové války. Sakra. Neberte si ze mě příklad. Na druhou stranu tu vidíme jednu věc. Dnešní náctiletí se od těch před těmi osmi, sedmi lety zas tolik neliší. Jen jsou fous sprostější, ale to pochytí hlavně ve škole. A víte, že než jsem nastoupila do první třidy, neznala jsem nadávky skoro žádné?
Ale ať je to jak chce, tuhle rockovou a snad trochu i metalovou píseň musíte slyšet, protože má vskutku uchvatnou melodii. Na předchozí nostalgické kydy raději zapomeňte. Stejně jsem se beztak dopustila i logického parafoxu. Ale prostě to ze mě muselo ven. :DDDDD



Veremiy - Slipy Voin

16. ledna 2017 v 22:27 | Raja Luthriela |  Hudba
Tuto kapelu jsem vám představila v minulém článku.
A protože jsem přišla na to, že jsem na blog.cz nejspíš jediná osoba, která tuto kapelu zná a chci si hrát na průkopníka, tak sem musím přidat píseň na kterou tam nebyl odkaz, a je neméně úžasná. Jak by se krásně vyjímala za vlahého letního večera u táboráku. Jen kytara, praskání ohně a pět lidí, co by uměli text a znali melodii co by se tak lehce poletovala s vánkem. A místo flétny v mezihrách by bylo naj naj naj...



Kapela Веремій / Veremiy

15. ledna 2017 v 16:02 | Raja Luthriela |  O oblíbených kapelách
ВЕРЕМІЙ, (ale jde to foneticky přepsat také jako Veremiy či Veremij) je ukrajinská kapela z Kyjeva. Hrají Melodic Heavy/Folk Metal. Místy připomíná i folk rock.

Weavesilk: Pohárky

14. ledna 2017 v 18:52 | Raja Luthriela |  Grafika
Ano, mám novou úchylku. Teď vytvářím ve Weavesilku poháry a ne mandaly. A někdy i docela přízračné, mohu-li to tak nazvat. Vlastně jsem se rozhodla, že sem nebudu pořád dokola dávat ty samé motivy, jako na minulém blogu. Chce to rozdělit nějak tématicky. V jedno článku to, v jiném ono... aspoň co se týče tohohle.


O posouvání významů slov a nepřímo i o politicích

10. ledna 2017 v 21:44 | Raja Luthriela |  Filosofie a úvahy
Předem si musíme do budoucna stanovit pevný pojem. Alespoň pro tento článek. Pište a říkejte "filosofie" a ne "filozofie". Protože "sofia" je moudrost zatímco "zofos" je temnota nebo zlo.

  • Proč se vlastně tak často zaměňují pojmy?
  • Co přesně to způsobuje?

Je to jako od Orvella. Temnota je moudrost. Láska je nenávist. Válka je mír. A když to zpochybníte, dopouštíte se ideového zločinu, na který se stejně přijde, protože Velký bratr má své krhavé plamenné očko všude.
Dobrá, uvedu příklad z dnešní doby, abych nemystifikovala. Vlastenectví je rasizmus a nacizmus. Pud sebezáchovy je xenofobie. Ten, co kritizuje USA je rusofil, špion najatý Kremlem a popiratel lidských práv. Zkuste tohle zpochybnit v masmédiích. Roznesou vás na kopytech, protože už dávno ztratila soudnost i objektivitu. Zvlášť, když jste nějaká známější osobnost, jejíž názory se neslučují se současným prozápadním režimem. I kdyby to byli názory zdánlivě neškodné.