Už umím vyhrát v tombole :-)

25. ledna 2017 v 20:59 | Raja Luthriela |  Zápisky
Zdravím, milí čtenáři. O tombole už toho bylo na mých minulých blozích napsáno mraky. Vždycky jsem dumala nad tím, proč někdo neustále vyhrává velké ceny a jiný získá jen nějakou kravinu nebo vůbec nic. Velice mě ta otázka trápila a nevěděla, co si s tím počít. Nějaký důvod to přece mít musí.
Snad štěstí. Tedy náhoda. Či spíš jakási tajná skutečnost, co je pod povrchem. Neviditelná a tudíž za zrakem. Můžu tomu z fleku říkat zázrak.
Nějakou dobu jsem se tím pak nezaobírala. A také v létě bály nejsou. Až nedávno jsem si někde přečetla, že nejšťastnější číslo je 54 nebo 540. A že jeden člověk shání dálniční známky jen s těmihle čísly. Prý mu to i několikrát zachránilo život. Však víte. Dálnice v česku jsou nebezpečné. To není jako v Severní Koreji, kde má auto jen málo lidí a tak jsou silnice a dálnice zvlášť většinou prázdné. Také je mají v o hodně lepším stavu. Možná bychom to tu mohli taky zavést. Kdo je pro, aby bylo pět aut na dvoustovku obyvatel?
A tak jsem si řekla, že nebude nebezpečné, když tenhle poznatek uplatním na hasičském bále ve vedlejší vsi.
Měli čtyři barvy lístků. Červenou, zelenou, modrou a žlutou. Od každé jsem si koupila pět lístků. Plus jsem si dala zvlášť záležet na tom, abych všechny 54 měla jen já. Nakonec jsem vlastnila jen tři. Nevadí. Příště.
Ať tak či tak, vyhráli jsme pytel pšenice, který jsme prodřeli hned 50 metrů za hospodou a nádherné žehlicí prkno. To byla krásná hlavní cena. To se vyplatí. A až na dalším bále budeme mít ty lístky s číslem padesát čtyři všechny, dovezeme všechnu výhru domů v pořádku. Tentokrát jsme, pravda, měli malou mezeru.
Samozřejmě vám tu nechci vnucovat myšlenku, že číslo 54 je nejlepší a že máte vyhledávat jen to. Já to samozřejmě musím ještě ozkoušet. Jak to s ní bude příště. Ale věřím tomu, že to má něco do sebe.
Stejně tak je třeba vykoumat, jak moc nosí smůlu číslo 666. Ale to už přece už nemusím. V deváté třídě jsem se jím obklopovala pořád. Nikdy ne viditelně samozřejmě. Netuším, jak moc mě to poznamenalo. Vím jen jedno. V té době se ke mně spolužáci chovali nejhnusněji za celou dobu základky. Či spíš jsem to nejvíc vnímala. Zda to souvisí, či ne, posuďte sami.
No chápejte mě. Mám od přírody s výhrami potíže. Jako tenkrát v té povídkové soutěži jedné bloggerky. Skončila jsem poslední i navzdory tomu, že jsem hlasovala pro sebe. (A ještě se tím idiotsky chlubím.) Taky jsem se pak styděla sama za sebe a sama sobě tu prohru přála. Vím, jsem trapná. Příště zkusím vsadit na 540 slov.
V žádném případě už nesmím hlasovat pro sebe, protože pak se cítím provinile a jen úplná prohra vede k zadostiučinění.
Prostě se potřebuju naučit auru smůly překážek a zákrutů nějak vyrovnat. A proč nezvolit tak neškodnou věc? Do černé magie bych se přece nepouštěla. Tohle je přece jen vliv čísel na naše okolí. Údajně působí vždy.
A hlavně mi nepište do komentáře, že to všechno moc řeším. Jako bych to četla už teď. :-) Ne, není to moc. Nikdy nebylo. Prostě jen vypisuju různé poznatky.
Tak, a s posledním slovem v této větě má tento článek přesně 540 slov.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama