Až do Vladivostoku?

27. března 2017 v 23:11 | Raja Luthriela |  Zápisky
Já jsem dneska zažila velmi zajímavou věc, se kterou se musím svěřit. Znáte takovou tu píseň Hudsonské šífy od Wabiho Daňka? Já už si totiž dlouho pohrávám s myšlenkou, že na tu melodii vymyslím takovou legrační agitačku. Prostě parodii, ve které budu opěvovat svojí práci a lákat lidi k tomu, aby se u nás taky nechali zaměstnat. Ona by to mohlo být vkusné, jen by to chtělo udělat inteligentně.
A dnes jsem si nezávazně představovala, že bych se odstěhovala do Ruska, kde mě nebude sužovat neustálé posouvání času a kde si budu v klidu a míru pěstovat zelí na malém záhonku pod oknem.
A že ve volných chvílích, až se naučím správně rusky, budu natáčet videa na youtube. To bych si pak svůj textový výtvor přeložila do ruštiny a přednesla ho svým šakalím zpěvem, za který by se nemusel stydět ani jediný představitel hvězdné pěchoty, ruskému diváctvu.
Často se v práci takhle zasním. Obzvláště při činnostech, při kterých moje mysl nemusí být přítomna v realitě.
A teď přijde na řadu ta synchronicita. Na rádiu Bonton mi v tu dobu začali hrát tohle a krátce ta to ty Hutsonské šífy. To bylo přece znamení, které se mi vyjevilo téměř okamžitě.
Možná bych tam přece jen měla jet. I kdyby jen na nějaký kratší zájezd. Prohlédnout si to jejich rudé náměstí a moskevské metro, o kterém si myslím, že už ho stejně celé znám z Metra 2033. :-) A pak se projet vlakem po transsibiřské magistrále z Moskvy až do Vladivostoku. Ona ta cesta určitě trvá několik dní, takže bych měla čas na pletení, vyšívání, psaní povídek, kreslení, pozorování okolní krajiny, čtení, přemýšlení o vzniku světa, snění... A vůbec bych dělala všechny věci, na které obvykle nemám čas. V tom Vladivostoku bych asi nějaký čas zůstala. Je to sympatické město. Teď si projíždím mnohé ulice v google mapách a nemůžu se vynadívat. Takové Strakonice s občasnými rysy Českých Budějovic. (To ty trolejbusy.) A zaujaly mě i jejich silnice. Jsou místy takové typicky rozpraskané. U nás v okresu ani jiné nejsou, takže bych pociťovala nostalgii, při které si vždy vzpomenu na své jižní Čechy. A přesto, pozor. Když projíždíte Budějovicemi, na každém rohu je něco rozkopané a zfrézované. To ve Vladivostoku není. Ačkoliv i tam jsem narazila na pár flekatých úseků. Ale příkopy žádné. Ale je to město se šesti stovkami obyvatel. Tedy je veliké. Kdo ví, co bude za rohem?
A teď jsem si dokonce všimla, že u jednoho baráku roste v okapu stromek. To jsem nikde jinde neviděla. Snad jen v okapu základní školy v městysu tři kilometry od naší vsi.
A už jsem se dopracovala i k výkopům místo chodníků. Jo myslím, že tam bych si zvykla.
Ale když uvážíme to monzunové podnebí a slaný vzduch od moře, bude to zase něco nového. A potom bych jela vlakem do Petěrburku a nějakou dobu bych zůstala tam.
I to lustruju přes google mapy. Oproti Vladivostoku má takový úhlednější a méně chaotičtější ráz. Mají zajímavě řešenou květinovou výzdobu.
No radši už to zakončim. Ve svém imaginárním cestování, ať už na googlu nebo ne své hlavě budu pokračovat jindy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 1. dubna 2017 v 4:43 | Reagovat

Transsibiř je můj vlhký sen. Jezdil jsem okolo té stezky častokrát, ale nikdy ji neprojel!

2 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 1. dubna 2017 v 12:15 | Reagovat

[1]: No, tak to pojedeme spolu. :-)

3 Axina Axina | Web | 2. dubna 2017 v 13:38 | Reagovat

[1]: Myslela jsem, že mladí muži mají vlhké sny z úplně jiných objektů :-D

4 Miloš Miloš | Web | 5. dubna 2017 v 22:22 | Reagovat

V Rusku je zima - jako v Rusku :).
Ty jsi předchozí blog zrušila?

5 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 6. dubna 2017 v 19:59 | Reagovat

[4]: Ano, zrušila. Už mi nevyhovoval a potřebovala jsem změnu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama