Já a čas

12. srpna 2017 v 23:43 | Raja Luthriela |  Zápisky
Víte, co pro vás na konci tohoto měsíce, tedy 25. 8. chystám za ptákovinu? No přece tu blogovou párty, na kterou jsem vytvořila koncept už v prosinci. To znamená, že to nebude žádná rychlokvaška, ale něco, na čem jsem si dala opravdu hodně záležet.
Bude k příležitosti mých narozenin. Važte si toho, protože už mi bude 24 a dál už stárnout nechci. Proto už žádné taky nikdy slavit nebudu. Je to naposled. :-) Protože stárnutí je vlastně z velké časti psychické. Nejlepší je vůbec neodpočítávat čas, ale kdo to umí? Zkrátka musím samu sebe přesvědčit, že teď už budu jenom mladší a krásnější.
Sice se říká, že 21. 8. bude v Americe zatmění slunce a pár dní po tom nás zahubí bytosti z falešné planety Nibiru, ale kdyby se to náhodou nestalo, berte to i jako oslavu přežití lidstva. :-)

A když už jsme u toho času, tak jsem si za svůj život něčeho nemohla nevšimnout. Máme sedm dní v týdnu. Jsou pracovní dny a pak víkend. Nejvíc se mi líbí pátek večer, protože to už má člověk po práci a před sebou dlouhé dva dny volna. Víkendy už jsou slabší, protože minuta od minuty se to volno zkracuje. Tedy sobota ještě jde, ale v neděli už má člověk v depku, že zítra je zase pondělí. A tak mě napadlo změnit k volným dnům svůj přístup.
Doteď jsem víkendy takřka bezcílně proflákala a pak usínala s pocitem promarněných dní. Že člověk, když už má konečně ty volné chvíle, neudělá nic pro sebe. To je zlé, smutné a deprimující, že by i Vilém Čok zaplakal.
Na práci mě právě nejvíc štve, že tam se člověk dře a pak mu nezbývá čas na uklízení, na zahrádku a na zvelebování svého okolí. A nedělá ani věci, které má skutečně rád. Procházky, psaní povídek, rozjímání v přírodě, četba, stavění pyramidek a domečků pro skřítky z kamenů. Prostě tak promarní většinu života.
A nejhorší na tom je, že ani když máte volné dny, nic z toho neděláte. Vždyť ten víkend potom ani nemá smysl, když převážně jen hrajete Minecraft nebo Agar či jen tak bezcílně sledujete ty kraviny v televizi.
A pak mě napadla unikátní bezva věc. Člověk by měl vlastně jeden den v týdnu slavit, či si ho nějak užít. A měl by mít nějaké rituály, řád a přavidelnost. Zároveň se ale nesmí uzavřít před změnami a novými možnostmi.
No prostě jsem využila toho, že jsem si po příchodu z práce na čtyři hodiny zdřímla a v noci pak nemohla usnout a měla jsem tak možnost dlouho dumat nad tím, jak tenhle problém vyřešit.
A vymyslela jsem to následovně. Když během pěti nevolnických dnů člověk pracuje pro stát, tak aspoň v sobotu může pracovat pro barák. A tak jsem mamce přeskládala celou skříňku s kořením, moukami a podobnými sajrty, protože jsem měla pocit, že je to tam strašně nesystematicky naházené. Snad s tím bude spokojená a nevynadá mi, až bude něco vařit a nebude moct něco najít. A taky jsem posekala trávu. To bylo drsné, protože byla přerostlá a velmi mokrá. A ještě ten kabel mě rozčiloval. Omotával se okolo stromů a sušáku na prádlo. No, mohla bych klidně použít tu benzínovou, ale té se bojím. A navíc mi přijde těžká. No on si člověk prostě nevybere.
Abych to neprodlužovala, hřeje mě u srdce, že když chci pověsit prádlo, nemusím se už brodit ve triceticentimetrové zeleni. Že nyní se mi bude chodit jako po koberečku. Jsem nadšená. A udělala jsem za týden aspoň něco skutečně užitečného.
A co s nedělí, když je od slova nedělat? Na ten den si naplánuju všechny zábavné činnosti. Něco, co mě velmi baví, ale díky své lenosti jsem to nedělala. Nějak si to rozčlením. Vstanu včas, ne, v jedenáct, jako vždycky a stihnu procházku, oblíbenou krupicovou kaši, vytvoření dalšího cvičného výkresu. Možná, když už teď na zahradě nemáme ty drny, sednu si tam na židli pod jabloň a budu rozmýšlet a rozjímat. Taky bych v týdnu mohla omezit nebo úplně zrušit věci a neproduktivní zábavy, které dělám až nezdravě často a naplánovat je speciálně na neděli. To by se měl člověk na co těšit. No jo, ale já ještě v Minecraftu nemám dostavěný ten giga barák. Ale co, stejně mi už zbývá jenom střecha. Potom už udělám jen místnosti.
A co kecám, že se jen koukám na televizi a hraju hry. Vždyť to není pravda. Velmi často také pročítám konspirační teorie. A některé jsou opravdu výživné. Na procházky přece také chodím. Sice málo, ale ano. Občas i něco nakreslím. A dokonce i čtu. Už teď mám zdoláno víc knih, než loni. Poslouchám hudbu. To je ušlechtilé trávení času. Ale je fakt, že těch zbytečností je opravdu víc. Je fakt, je člověk musí občas vypnout u nějaké bezduchosti, ale nesmí u toho zakotvit napořád. Asi tak.
Nevím, všední dny asi nechám při starém. Stejně je člověk po práci rád, že dokulhá na záchod a zpátky a při čtení prostě do půl hodiny usnu. A kdyby člověk spal jen 20 minut, tak neřeknu, ale já jsem schopná se vzbudit opravdu o ty čtyři hodiny později. Často i o sedm.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Já | Web | 14. srpna 2017 v 13:19 | Reagovat

Jo jo, máš pravdu... lepší si to nějak uspořádat, než třeba ty víkendy jen proflákat. :))

2 Irwin Irwin | E-mail | Web | 14. srpna 2017 v 22:47 | Reagovat

Jo přesně proto odmítám hrát jakýkoliv počítačový hry, protože bych taky u nich proseděla plno času (odzkoušeno). Ale i když nehraju, taky mám někdy problém s poflakováním se, člověk se na to musí zaměřit, aby dělal něco užitečnýho mno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama