Padesát na padesát

1. srpna 2017 v 23:59 | Raja Luthriela |  Zápisky

Milí čtenáři a milé čtenářky.
Vy víte, že já si takových věcí nevšímám. Že jsem si jedinkrát nepostěžovala. Ale tohle už lehce rozrušuje i mě. Jak dlouho už je tu pořád jedno a to samé Téma týdne? Už druhý týden? Nebo snad třetí? Přece si administrátoři museli všimnout, že se na téma "Kdybych tak mohl změnit svůj život" nic napsat nedá. Každý svého štěstí strůjcem. Mělo by to tedy spíš znít: "Kdybych se tak chtěl pokusit inteligentním způsobem změnit svůj život". Až tu něco takového bude, ráda se přidám. Jinak je to nuda. Všechny návrhy jsou téměř nepoužitelné. Mě to prostě nebaví. A taky na to nic nepíšu.
To už je skoro užitečnější psát na téma: "Jak mě unesl velikonoční zajíc." To je krásné. Mám dokonce dojem že něco podobného měl psát synek jedné kolegyně z práce před půl rokem jako sloh. Taky se mě ptala, jestli mě něco nenapadá. Nějakou dobu jsem nad tím dumala. Řekla jsem si: "Mysli jako páťák a vytvoř kolosální námět." Nedala jsem to. Už dlouho jsem nebyla páťákem. Avšak přesto všechno mě napadla kolosální blbost, která by stála za hřích. Ale do školního sešitu bych si to napsat netroufla.

S tím nepřímo souvisí i to, že bych povídky ze svého povídkového blogu přesunula sem a zrušila ho. Stejně jsem tam od března nic nepřidala. Tak plodný autor zase nejsem. Tolik toho tam nemám, takže to bude radost. A už se těším. Mám tam moc hezky přehledně udělané. Podle toho jsem dělala tento blog. Budu mít skvělý rozcestníček. Těšíte se?

Při jakém hnutí mysli, jsem sakra lajkla tohle? Takto to dopadá, když si pouštím na youtube "Videa, která se mi líbila". Žasnu. Ne, toto je divné. To si ani nepamatuju. Je to docela obrazotvorné a má to etapy, jako každá dlouhá píseň. Na motivy té hudby by byly nejméně tři obrázky. Komiks. Ne, to už je moc zvrácené. Ale on je boží i tento Chorvat.

A tohle jsem vám ještě asi nevyprávěla. Byli jsme u babičky v Protivíně. Když jsme potom šli na vlak domů, přeběhla nám přes cestu černá kočka. Dvakrát. Nejdříve zprava doleva a potom zleva doprava a nesla v zubech myš. Brala jsem to jako znamení. Protože to, že vám tohle zvíře přeběhne přes cestu jednou, je náhoda. Když to v zápětí udělá znovu, už to přece znamení musí být. Uvědomila jsem si, že teď si musíme počínat maximálně opatrně. Ona totiž černá kočka není nositelem smůly, ale pouhou předzvěstí. Nositelem zpráv. Nositelem upozornění.
Opravdu jsem byla odhodlaná změnit trasu nebo se dokonce vrátit. Ale pak jsem si uvědomila, že když to udělám, bude hůř. Ono není jen tak, obejít celý blok baráků a tím si nechat vlak ujet. Obzvlášť v neděli. To je to vždycky slabší s tou dopravou. Ona by pak babička měla přednášky o tom, že je to kvůli tomu, že se vždycky loudáme. No kdo by to chtěl podstoupit. A tak jsem aspoň zpomalila krok. (Obvykle totiž na zastávku skoro běžím. To abych dokázala, že nemusíme z baráku vycházet tak brzo, že je to jen sedm minut cesty.) Velmi pečlivě jsem se dívala okolo sebe a snad jsem na chvíli i vyjímečně byla v přítomném okamžiku. Obcházela každý klacek na chodníku, opatrně jsem našlapovala. Asi po dvoustovce metrů to ze mě opadlo. Jako by bylo nebezpečí už zažehnáno. A tak jsem už pokračovala normálně. Uvažovala jsem pak tím stylem, že: "Ono to tak hrozné přece nebude. Pokud ovšem nejsme v té realitě, kdy ten vlak vykolejí." podobné uvažování jsem si asi vypůjčila od toho Griffina z "Muži v černém 3" co viděl nekonečně mnoho možných budoucností. Prostě takový nadhled se cení. A vidíte, nebyla to to realita, ve které vykolejil vlak. A musím říct, že mám poslední dobou docela štěstí. Až na to horko jsem spokojená.
A možná, že kdybych pokračovaka v ceste stejně rychle, možná by se něco fakt stalo. Takhle jsem způsobila chybu v matrixu a tím jsem zachránila mnoho lidí. Nebo se zase pletu? Uvidíme. Ono se to vystříbří. Hlavně nepropadnout velikážskému bludu. Jen to ne.

Ale tohle mě dostalo. Text nemá chybu. Musím si to pustit ještě jednou. :-DDD

A taky jsem se tu ještě nezmínila o tom, jak jsem si věštila z kávy. Ptala jsem se dobrých duchů na to, jestli je dobrý nápad opustit svou miloučkou fabriku a jít prodávat do antitvariátu. Věštící kávy na tuto otázku jsem si udělala dvě. Pokaždé s podobným výsledkem. Těch démonicky vypadajících bytostí tam vylo příliš mnoho. Beru to tak, že pokud bych to udělala, mohlo by mě potkat něco hrozného. Jen ta sopka mě mate. Konzultovala jsem to se sestrou a ta mi říkala, že to nejspíš znamená, že nejprve musím vybuchnout, abych odsudmohla odejít. Což se zatím nestalo.
Takže na otázku: "Mám nebo nemám?" je je dpověď: "Ne." Nebo spíš "Zatím ne." A já jsem si na to i vyložila Tarot a dozvěděla jsem se, že se mám vyvarovat vynucených změn.
Ať tak či tak, musím si asi koupit nějaký lepší hrnek. Nějaký miskovitý. Tam by měly být lógrové obrazy přehlednější.

A tahle píseň je taky unikátní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Akja Akja | Web | 3. srpna 2017 v 15:29 | Reagovat

Moje kamarádka si zafixovala, že potkat černou kočku, znamená obrovské štěstí a když přejde přes cestu, tak že je ta cesta posvěcená a černá kočka jí od té doby tak funguje...

2 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 3. srpna 2017 v 15:33 | Reagovat

[1]: Když já jsem to v tom článku stejně přechválila. Dneska přijela ségra s tím, že se rozešla s přítelem. Jestli to má souvislost, netroufám si odhadovat.

3 Akja Akja | Web | 3. srpna 2017 v 15:40 | Reagovat

Také chci odejít z dosavadní práce a nedaří se mi to, jako kdybych tam ještě na něco musela počkat. Počkám už jen chviličku. Lidé v práci nám jen ukazují naše zrcadlo, nebo zrcadlo našich strachů, kritik, schopností. Tak vzteklého šéfa, co mám já, že by mi něco zrcadlil? Řekla jsem mu, ať s tou prací také skončí, když je stále nervní a on mi řekl, že mu to přináší radost. No to mi dostal...

4 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 3. srpna 2017 v 16:15 | Reagovat

[3]: To my jsme na základce měli šedesátiletou hrozně zuřivou němčinářku, která každou hodinu strašlivě řvala. Když ji jeden spolužák řekl, že by tolik křičet nemusela, tak řekla, že jí těší, že si může tak zakřičet. No co, aspoň si člověk pamatoval nepravidelná slovesa.

5 Akja Akja | Web | 5. srpna 2017 v 23:16 | Reagovat

[4]: To je dobré, takže máme stejné zážitky :-)

6 Irwin Irwin | Web | 6. srpna 2017 v 10:31 | Reagovat

To muselo být velké hnutí mysli, ten hrající mladík s babčou vedle sebe mě docela pobavil :D Ale zas na druhou stranu, aspoň je nějak produktivní :D Práce v antikvariátu? To bych s nechala líbit, ale počítám, že tam budou peníze pěkně na prd, což mě dost odrazuje

7 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 6. srpna 2017 v 18:35 | Reagovat

[6]: Já jsem nejfříve přemýšlela, jakého mladíka más na mysli a pak mi došlo, že myslíš toho mongolského zpěváka. On asi totiž zase takový mladík nebude. Tipovala bych, že přes 35 mu možná bude, ale nevím.

8 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 6. srpna 2017 v 18:40 | Reagovat

[5]: No výborně, tak teď budu dumat nad tím, jestli jsme nechodily na stejnou základku. :-)

9 Akja Akja | Web | 6. srpna 2017 v 21:05 | Reagovat

:-)) to tedy opravdu ne, jsem z Klatovska a Ty budeš také tady blízko, ale ten věk, já mám nejméně dvakrát tolik, nežli Ty :-))

10 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 6. srpna 2017 v 22:29 | Reagovat

[9]: Však já ani nemluvím o stejné třídě, ale o stejné škole. Ta naše byla postavená v roce 60, takže i taťka do ní chodil, takže věk by ani nehrál roli. Ta baba tam stejně učila beztak od samého začátku. Předtím vyučovala ruštinu a pak němčinu. Teď už je asi tři roky v důchodu. :-) Ale jelikož já jsem ze Strakonického okresu, tak se asi přese jen neznáme.

11 Akja Akja | Web | 8. srpna 2017 v 19:51 | Reagovat

[10]: :-) já si to myslela, Strakonice máme za humny a mám tam poblíž syna :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama