Listopad 2017

Proč jsem letos nešla k volbám

24. listopadu 2017 v 11:09 | Raja Luthriela |  Zápisky
Vím, že jsem tento článek měla zveřejnit už dávno, ale napřed jsem to musela sama v sobě zpracovat. Protože nejit k volbám je náročný krok. Zvlášť, když je to poprvé. Jako kdybyste zradili matrix. Prostě něco nezvyklého.
Ještě loni bych tuto myšlenku Nejspíš zuřivě zavrhla. Vždyť když se člověk nechá ztrhnout tou hypnózou a razí názory typu:
  • Musíme volit, protože tak ovlivníme svojí budoucnost k lepšímu!
  • Musíme volit, abychom dostali z vlády ty zlé a neschopné politiky a mohli tam nastoupit ti noví, jiní, lepší!
  • Musíme volit, protože je to věc cti a zároveň občanská povinnost!
  • Musíme volit, protože si máme vážit toho, že vůbec můžeme!
  • Musíme volit, protože jak jinak byste chtěli zařídit, aby nám snížili daně, zvýšili platy, zlevnili věci v obchodech a tralalá!
  • Musíme volit, protože potřebujeme konečně stabilní vládu!
  • Musíme volit, protože, jinak bychom byli upozorněni na to, že nemáme právo kritizovat politickou situaci!
  • Musíme volit, protože přece nejsme tupci bez názoru!
  • Musíme volit, protože se chceme podílet na dění ve státě!
  • Musíme volit, abychom bránili demokracii!
tak se cítí tak nějak na výši.
Teď už ne. Teď už to nemá ani smysl. To slavné, stovky let budované "západní" paradigma postavené na egoismu a chamtivosti se rozpadá. Přikláním se k nároru, že je opravdu prakticky nereformovatelné. Umírá a chci, aby umřelo co nejrychleji. Tím, že se do něj budeme neustále angažovat akorát prodlužujeme jeho agonii.
Udržujeme ho stejně prakticky jen ze setrvačnosti, ale naše vnoučata už tu budou hrát úplně jinou ligu. Vždyť už teď se na svět rodí děti, které jsou o tolik jiné, než ty, co sem přicházeli třeba před dvaceti lety a bude jich přibývat. Tak jim to proboha už neztěžujme.
Dále musím říct, že v parlamentu, stejně vydrží jen ti obzvláště otrlí psychopati, kteří se vyžívají ve své vlastní moci. Těm nejde o dobro lidí, ale o to, je co nejvíce naštvat a zotročit. A aby se tam udrželi navzdory všemu co nejdéle, máme takový systém voleb, jaký máme. To že se nám politické strany vtírají jak pouliční prodejci, pojičťováci a členové náboženských sekt. Vraž nám ho tam, vraž nám hlas do volební urny. Dávají bezva sliby, nabídky a někdo se vždycky chytne. Ale letos je to všechno obzvlášť divné. Skoro všichni slibovali téměř to samé. A navíc kandidoval Babiš. Ten zločinec měl být už dávno exkomunikován a v řetězech deportován mimo ČR. To že po těch svých kauzách není trestně stíhán a SMĚL vůbec kandidovat je krajně podezřelé. Z toho usuzuji, že ty volby jsou už od počátku zmanipulované a do tohohle bahna já prsty nenamočím.

Jinak, přemýšleli jste někdy nad tím, proč se vlební urně říká volební urna? Vždyť tak se jmenuje taková ta nádoba, do které se umisťují zpopelněné ostatky zemřelých lidí. To už musí něco znamenat. Je to symbol.V té urně totiž nepohřbíte jen svůj hlas, který už je také předem mrtvý, ale zároveň snad i odevzdáte svou moc do rukou jiných. To by se nám všem totiž líbilo, zvolit si nějakou pochybnou hordu zastupitelů, která se o nás bude starat, přerozdělovat naše peníze, rozhodovat o našich životech, o tom, co se bude nakupovat a prodávat, o tom, co si máme myslet. Co takhle to úplně zrušit? Udělat to jako ti, co žijí v chýších v amazonském pralese? Ti mají jednoho náčelníka. Toho si ale nevolí tak, že by se jim potencionální kandidáti sami nabízeli jako děvky u silnice. Ne, takhle to nefunguje. Oni si totiž členové kmene vyberou za náčelníka toho, kdo jim už mnohokrát dobře poradil, u koho si jsou jisti, že dovede moudře vést své lidi. V okamžiku, kdy začne prosazovat nějaké kraviny ohrožující kmen, jde od válu. Takže Zeman by náčelníkem už dávno nebyl. Také tam mají šamana. Ano, velmi mi tu chybí nějaký moudrý šaman, který by mi poradil co dělat, když nejsem plně šťastná. Jak najít klid v duši. Místo toho se po tomhle světě potloukají ode zdi ke zdi zoufalci, kteří jsou těsně nahraně mezi tím, jestli si proženou kulku hlavou a tím, jestli mají dát šanci ještě jednomu šedému dni.

A stejně nebylo z čeho vybírat. Jinými slovy: Nikdo neslíbil nic, po čem bych skutečně toužila. Nejhorší na tom je, že já skutečně potřebuju najít klid sama v sobě a odvahu změnit svůj přístup k životu. S tím mi žádná vláda nepomůže, i kdyby byla pozlacená.

S delším odstupem jsem poznala i terapeutický účinek tohoto kroku. Tedy nejdřív jsem měla pocit, že jsem vlastizrádce. Že ani nemám právo teď žít v tomhle státě. Že bych měla jít někam na Sibiř, tam si postavit proutěnou chýši a nějak tam dožít. (Já to stejně jednou udělám.) Ale když tohle dilema po nějakém měsíci překonáte, zjistíte, že jste přece jenom o malinký zlomeček zralejší a svobodnější.
Kdybych volila, nejspíš bych dala hlas nějaké malé straně, které bych se rozhodla fandit a která by se do té sněmovny nedostala. Patrně tu, co byla tak troufalá a dala si do volebního spotu Ortelovu píseň. To pak bych se rozčilovala na těch 98% blbců, kteří tu stranu nevolili. Člověk by pak celé čtyři roky byl nahněvaný na celý stát. Na celý svět, Na celý vesmír, který chudák za nic nemůže. Jen bych tím snižovala svoje vibrace. Pokud by ovšem ta vláda nepadla půl roku po sestavení. Už jí vůbec sestavili? Já myslím že ne. A co když jí bez mého hlasu ani nikdy nesestaví? To by byla sranda.
(Už se poprali? Už se poprali?)
S výsledkem jsem tedy vlastně spokojená. Říkám si: Je to vaše vláda, ne moje. Já nevolila. Já jsem pozorovatel.
Což ona je sympatická hlavně ta pirátská strana. Jejich předseda nabourává veškeré představy o tom, jak má vypadat typický poslanec. A jeještě tak nějak nezkažený. Doufám ale, že se odtamtud dostane dřív, že ho tam zkorumpují a nebo zničí. Protože prostě parlament. Pár lamentů.

Paar Lamente by byl dobrý název pro kapelu. Proč to ještě nikoho nenapadlo?

A ne, že mi tu budete psát cosi typu: "Když nejsi spokojená s tím, kdo kandiduje, tak kandiduj sama." To samozřejmě neudělám. Na to jsem příliš velký neurotik, abych byla kompetentní k něčemu tak systémotvornému, jako je politika. A stejně to tu všechno řídí Ilumináti.

Vhled do krajiny jinosvěta

17. listopadu 2017 v 13:47 | Raja Luthriela |  Kresby
Uvědomila jsem si, že jenom proto, že jsem se s kreslícími schopnostmi zadrhla někde v páté třídě, tak to ještě neznamená, že nechám ležet ladem svoje nápady, jako doposud.
A víte, že ani není vůbec chybou něco delší dobu ležet ladem? Lad... Ladnost... Ladění... Lada... Slovanská bohyně Lada... Mnoho je ještě asociací...
Kdysi dávno si lidé rozdělovali své polnosti na několik částí. Tady měli obilí, tady řepu a další kus nechali jen tak. Popřípadě na tom nechali běhat a kadit dobytek. Ten zmíněný kousek si odpočinul, pohnojil se. A další rok se to vystřídalo. Ne, dnes se každý rok na ta pole něco sází. Půda je tak už dávno vyžilá a unavená...
No vidíte, a už jsem zapoměla, o čem jsem chtěla psát původně. To nevadí. :-)
Na obrázku vidíte silnici lemovanou zeleným porostem. Na ní lze vidět tmavší obdélníky. Toho v reálu docílíte tak, že zfrézujete malé části vozovky a a vzniklé díry pak zalijete čerstvým asfaltem.
Uprostřed je pak trhlina, skrz kterou je vidět do jiné dimenze (tedy do jinosvěta). Jsou tak stromy, několik měsíců v různých fázích, hvězdy, Ženu s červenými vlasy, zlutými šaty a modrou svíčkou. Fouká tam vítr. Jsem si i vědoma toho, že to vypadá jako oko, ale nebyl to tak docela záměr. Ale, proč ne?

Bylo to kresleto při této písni, která mě hned na první poslech uchvátila. Ale původní verze je také dobrá. Uvidíme, co se dá vytvořit při ní. Je to fakt zajímavá kapela. Mají v ní strašně hezkého muže.
A víte, co je zvlástní? Čas od času poslouchám metalové verze původně folkových a někdy i lidových písní (Viz Herr Manneling). Jenže tohle je folková verze původně metalové písně. Ale dost té terminologie. Plete mě to. Svět je stejně neuveřitelné místo.


Dívka s kytarou

12. listopadu 2017 v 22:08 | Raja Luthriela |  Kresby
Uvědomila jsem si, že už jsem sem velmi dlouho nedala žádný obrázek. Tak jsem to musela napravit. Dnes jsem totiž byla i inspirovaná. Už dlouho jsem totiž chtěla nakreslit někoho, jak hraje na kytaru tak, aby to bylo anatomicky uvěřitelně a zároveň to vypadalo epicky i lyricky zároveň. Což by se i částečně povedlo. Akorát to obočí je divné. Ale proč by si ho nemohla oholit a blbě nalepit falešné? No?
Obrázek nebyl kreslen na žádné podložce, ale přímo na pracím stole, takže má takovou kobercovou strukturu.


Práce, procházka, hlubiny mysli

8. listopadu 2017 v 12:46 | Raja Luthriela |  Zápisky
Zdravím, vážení čtenáři.
Poslední dobou jsem byla tak nějak neaktivní. Neměla jsem chuť se k něčemu vyjadřovat. Také jsem byla už delší dobu hodně roztrpčená. V práci je otrava. Skoro padesátiletí lidé se tam navzájem pomlouvají, jako malí fakani, naváží se do agenturních pracovníků, kteří si skoro ani nikoho nevšímají, nikdy nikomu neřekli křivého slova a dokonce pracují, i když pravda, trochu se jim nevede, protože jsou noví a nemůžou hned umět všechno tak, jako ten, co je tam léta. Touto cestou vzniká ve vzduchu napětí, které se i mě, ač se všem už raději vyhýbám, usadí až do morku kostí. Na jedné straně je iracionální hněv, na druhé pocit ublížení. Člověk to přímo cítí ve vzduchu. A těch pár pohodářů, co nemají potřebu se nějak zapojovat do všudypřítomného dusna a kteří jsou taky neoblíbení, tu vibraci prostě neudrží.
A já skoro každé ráno poslední dobou vstávám do práce s pláčem. To jsem nedělala, ani když byli hnusní na mě. No, zkrátka jsem byla hodně rozladěná. A to už je jen krůček k tomu, aby se mu udělalo psychicky zle.
A největší sranda je, že ti, co celou dobu byli vůči mně protivní, teď ve mně snad hledají oporu v boji proti nim. Že prý jsou černí, že smrdí, že jsou manuálně nezruční, že blbě čtou, jsou hloupí… Prostě se rozhodli, že je vyštvou. Sakra, že jim těch pět lidí tak vadí, nechápu. Ten den jsem byla zrovna v nějakém dobrém rozpoložení, a tak na otázku: "Tobě ti lidé nevadí?" jsem v klidu odpověděla, že ne, Že mi nikdy ničím neublížili, a proto nemám důvod proti nim nějak zbrojit. A oni, že jsou na mě hodný jenom proto, že jsem jedna z mála, kdo je ochotný se s nimi bavit. Na to jsem jenom pokrčila rameny.
No ano. Takhle přesně to je. Pochopili to správně. A tak by to i mělo být. Lidé by se měli slušně chovat ke slušně se chovajícím lidem a nezaměřovat se tak na mírné povrchní nedostatky. Považují to snad za něco špatného? Někdy prostě některé jedince nechápu. Naštěstí jim vedoucí pohrozil vyhazovem, jestli se tak budou k ostatním chovat normálně.