Únor 2018

Zima a změny

28. února 2018 v 13:57 | Raja Luthriela |  Zápisky
A jelikož už mám pocit, že jsem zažila opravdovou zimu, tak dávám souhlas k tomu, aby začalo jaro. K tomu, aby se sestavila vláda, ještě ne. :-D Tedy ne že bych trpěla takovým velikážským blubem, že bych si myslela, že poručím větru a dešti, ale je zábavné si na to hrát, když už nic jiného.
Víte, těsně před tím, než začaly ty mrazy, tak nám začalo docházet uhlí a tak topíme poskrovnu. Tak abychom udrželi těch 19 stupňů. A stejně máme v některých místnostech 16. První dva dny jsem se klepala a přímotop se pojednou projevil jako užitečný křáp v baráku. Ale jak tak je člověk v těch 16 stupňů, pojednou mu je v 18 docela teplo. On si nakonec člověk zvykne. Sice se člověk musí trochu přistrojit, ale není problém. Ono v těch starých kamenných chalupách před 200 lety tepleji nebylo a ti lidé žili. Nic mi to nedělá. To mamka dostala nějakou horečku, ale patrně se dostala do blízkosti nějakého cizího tuberáka. Však si taky zabrala nejteplejší místnost.
Já se letos docela držím. To loni jsem stonala skoro každý měsíc, ale všechno jsem statečně přechodila. Až ten zánět dutin mě položil. Ale tento rok je vše v pohodě.
Jinak jsem ve velmi dobrém rozpoložení. Konečně přišly normální mrazy. Všichni se sice hrozí, ale já jsem přesvědčená, že mínus deset ještě není žádná kalamita a že tak by mohlo být celou zimu. Třeba na jaře potom nebude tolik plžů, co myslíte?
A i ostatní lidé by si zvykli. Ze zkušeností z fabriky vím, že člověk je schopen vydržet víc než zvíře.
***
Já si už neztěžuju. Poznala jsem svoje limity. Zjistila jsem, že po fyzické stránce snesu víc, než jsem si kdy myslela. Poznala pár fajn lidí a částečně pochopila i lidi nepříjemné. Dalo by se říct, že jsem se tam i socializovala a odnaučila se tolik bát mluvit před cizími lidmi. Přestala jsem pohrdat mentalitou dělnické třídy. Naučila jsem se manuální zručnosti. A v neposlední řadě mi dávali tisícikoruny do sbírky. To není zas tak málo.
Na svém minulém blogu jsem psala, že tu práci opustím, jakmile přestane plnit svůj účel. Asi ta doba po třech letech nastala. Teď kdybych tam zůstávala dál, tak bych už jenom zakrňovala a peníze by byly chabou náhražkou za ztracená léta. Zabředla bych do pocitu bezvýchodnosti a marnosti a nakonec bych dopadla jako taťka, který je teď nezaměstnaný a na pokraji nervového zhroucení jenom proto, že je přesvědčen, že ho jeho fabrika zničila a že ho zničili ty lidi, se kterými pracoval. Tak jako já jsem byla léta přesvědčená o tom, že mě zničili moji spolužáci ze základky. Asi jsou to taky jen představy.
Vždyť on to vyprávěl. Z počátku tam byl skoro rád. Potom šel na vojnu a ještě teď lituje toho, že tam nezůstal. Že se mu na té vojně moc líbilo. Pak se tam vrátil. Byl tam dalších dvacet pět let. Úplné neštěstí. Vyčerpaný a snad i trochu duševně zmrzačený. Takhle vypadá člověk, který léta dělal něco, co ho nenaplňuje.
Zjistila jsem, že mám podobný vzorec chování, jak on. Je to asi karma. Zvyk. Nutkání být neustále v těch samých zajetých kolejích a točit se v kruhu. Zůstat tam, kde se mi to téměř příčí a nějak tam už dožít. Typické pro člověka dva roky před smrtí, ale mě je 24.
***
A proto jsem si podala přihlášku na vysokou školu. Obor psychologie. Mě to odjakživa fascinovalo. Vždycky jsem se o tom chtěla dozvědět víc. Když si pročtu jejich studijní plán, všechno mě zajímá. A už teď sním o tom, že budu psát bakalářku na téma, jak působí hudba na lidskou psychiku. Nebo ještě lépe. Jak se od sebe liší lidé, co poslouchají ten a i co poslouchají onen hudební styl. Jestli tedy budu smět. Vždyť já nad tímhle filosofuju už roky. A já mezi těmi lidmi fakt ty rozdíly vidím. Metalista se fakt chová jinak, než hoper. Tahle cesta by opravdu mohla být osudová.
Ne, nekladu si žádný cíl. Co přijde, to přijde. Snad jen jeden. Osamostatnit se a překonat podvědomý strach z opuštění své komfortní zóny. Už tento čin asi svědčí o tom, že je šance. A jestli se tam nedostanu, otevřou se cesty jiné.

Kopitán lodi je připraven zdvihnout kotvy a vyplout vstříc neznému.

Diplom za mandalovou soutěž

28. února 2018 v 11:18 | Raja Luthriela |  Diplomy a ceny
Děkuji moc všem, co pro mě hlasovali. Ikdyž si tedy nemyslím, že by moje mandala byla lépe vybarvená, než ta soupeřky. Ono to bude asi přibližně stejné, ale jelikož měla složitější útvar, tak si zasloužila vyhrát ona, protože to měla těžší...
Ne, vážně, ještě jednou všem děkuju.


Mrazivá záře

25. února 2018 v 23:09 | Raja Luthriela |  Fotografie
Dneska jsem byla navzdory mrazu na procházce. Je tedy pravda, že jsem měla silnou bundu, čepici, rukavice a vysoké kozačky, ale strašná zima mi byla na nohy. Hlavně na stehna a kolena. Ty zatracený tepláky nejsou vůbec teplé. Ode dneška budou studeňáky. A pak jsme se mamky musela zeptat, jak to s námi jako s malými dětmi vůbec dělala, když nás brala ven a takové mrazy byly běžnější, než dnes. Ona na to, že nám dávala oteplovačky. No jo, to je vlastně pravda, na to bych zapomněla. Příště, až bude teplota pod pět stupňů, tak si je vezmu. Hlavně ze jedny ve skříni mám a mnoho let jsem je neměla na sobě. Vyzkouším a uvidím.


Diplomy pro vás za 1. bleskovku

24. února 2018 v 18:41 | Raja Luthriela |  Diplomy a ceny



Ještě více sněhu

21. února 2018 v 14:59 | Raja Luthriela |  Fotografie
A tady jsou ty slíbené fotky z další nedělní procházky. Já si z toho snad udělám kalendář. Vezmu z každého týdnu jednu fotku a bude to. Ale budu muset začít až příští rok. Protoře v lednu jsem nic nevyfotila. No nevadí. Stejně nevím, jak dlouho tato moje čerstvá tradice vydrží.

Toto je potůček. Tedy spíš stoka tekoucí z jednoho rybníku do druhého. Kdysi jsme tomu se ségrou říkali Nálezníček, protože jsme ho nalezly. A napravo jsou tři Trautisovy stromy. Nemám ani páru o tom, kdo nebo co je Trautis. To jsme taky vymyslely. Snad to byl dokonce i nějaký smyšlený bůh, kterému jsme ty stromy zasvětily. Prostě památeční místo.


1. Bleskovka

20. února 2018 v 14:59 | Raja Luthriela |  Soutěže
A nebo druhá? Jednu jsem přece měla tenkrát v té blogové novoroční párty. Ale protože všem podařilo jí úspěšně ignorovat, Vypůjčila jsem si z ní některé otázky. Zhruba polovinu.
Ale jo, budeme jí počítat jako první. První samostatná bleskovka. takže jedem, ne? :-)

1) Chodíš rád/a na procházky?
2) Jaký je tvůj oblíbený strom?
3) Co si přeješ k příštímu svátku, narozeninám, popř. k Vánocům?
4) Jaká je tvoje nejoblíbenější hudba?
5) Jaká píseň se ti momentálně líbí nejvíc?
6) Hraješ The Sims 4?
7) Jak si představuješ posmrtný život?
8) Jaký máš názor na to, že kultura čím dál víc ustupuje před civilizací?
9) Jsi pro vystoupení z EU?
10) Co chceš na diplom?

Ňufík v akci - Moje první video

19. února 2018 v 14:59 | Raja Luthriela |  Natáčím
To jsem byla na své nedělní procházce. Udělala jsem několik fotek, které přidám někdy uprostřed týdne. Ale protože mě naprosto fascinovalo, co to ten pes tropí, tak jsem si řekla, že si to natočím. Když jsem si to pak pustila prvně, zhrozila jsem se, jaký mám hnusný hlas. Tak jako vždycky, když slyším nějaký záznam se mnou. Když jsem to pouštěla podruhé, rozesmála jsem se nad tím. Ne tomu, jak Ňuf ryje čumákem ve sněhu. To on dělá pořád. Ale tomu, co jsem mu říkala. Hlavně ten konec. Ten to úplně rozštípnul. To je taková kravina, až je to dobré.



Diplom od Emo.Gothic.Queen za 12. bleskovku

18. února 2018 v 21:31 | Raja Luthriela |  Diplomy a ceny
Děkuji za pěkný diplomek


Design 10 - Zima & Design 11 - Elegante

17. února 2018 v 18:28 | Raja Luthriela |  Grafika
Název designu: Zima
Datum vytvoření: asi 14. 2. 2018
Vyroben pro: http://teprve.blog.cz

Ten předchozí mlžný design jsem dala pryč, protože mě již po tak krátké době štval. Tedy, ne že by byl hnusný. Nicméně jsem u něj zažívala provozní diskomfort. To jsem to ještě tak neuměla, a tak jsem to vytvořila špatně. Když jsem v nastavení zaklikla "Uchytit", tak jsem ten design měla podivně posunutý a celkově rozesratý. A tak jsem musela dát "Posunovat", protože pak to bylo v pořádku. Samozřejmě jsem to celé musela prodloužit, aby to nevypadalo hloupě. Nicméně jsem neustále musela dbát na to, jestli článek není příliš objemný. A mě sakra nebaví všude rvát tu oddělovací čáru.
A v neděli jsem byla na procházce a vyfotila nějaké snímky se sněhem a už přímo na místě mezi těmi stromy mě napadlo, že tuhle scenérii chci jako vzhled blogu. Buhužel, současný výsledek je už jen slabší verze toho předchozího. Nicméně to nějakou dobu budete muset vydržet, protože si hodlám dát s designy pauzu.


Název designu: Elegante
Datum vytvoření: asi 16. 2. 2018

Tenhle design si ode mě objednala Emo.Gothic.Queen. Moje stálá a jediná odběratelka mnoha přesdívek. Poslala mi na to asi 17 obrázků. Uklidnilo mě až to, když mi napsala, že nemusím použít všechny. A tak jsem je prohlížela a měla jsem vizi. Nápad. Ten nepřijde jen tak. Musí být člověk vhodně naladěn. A stejně mám pocit, že jsem nedodržela zadání. :-)


Diplom od Emo.Gothic.Queen za 10. bleskovku

17. února 2018 v 0:49 | Raja Luthriela |  Diplomy a ceny
Děkuji moc. Je velmi pěkný.