Země vzdálená

27. března 2018 v 12:49 | Raja Luthriela |  Fotografie
Před takovými čtyřmi lety mi prostřední ségra říkala, že její kamarádka říkala, že v naší vsi je lom a že tam už párkrát byla na procházce. Samozřejmě jsem tomu nevěřila. Já jsem při svých cestách nikdy na lom nenazazila. A taky jsem si nedokázala moc představit, kde jako by mohl být. Vždyť ani na google mapách není. A samozřejmě mě ani nenapadlo zeptat se taťky, přestože je místní a něco vědět mohl. Tak jsem to pustila z hlavy. Loni nebo před loni přišla moje nejmladší ségra s tím, že v tom zmíněném lomu, v jehož existenci jsem neuvěřila, ten den byla se svými kamarády. Tak jsem se jí zeptala, kde to místo vlastně je. Byla jsem zvědavá. Ona mi dala přibližné instrukce. Ale zatím se nevyskytla potřeba tam chodit. Vystačila jsem si s obvyklými trasami. Až minulou neděli jsem šla po silnici a zcela neplánovaně mě napadlo, že bych odbočila do polí a luk.

Na naší vesnici mě nejvíc fascinuje, že ať se kouknu kterýmkoliv směrem, všude je vidět předhůří Šumavy.
Ach ty výhledy. Jen počkejte, až nebudou mít mlhu.




Zato ten lom není vidět odnikud. On je tak nějak za kopcem a a křovím. Úplné mimo tuto fotku kdesi v pravo, to jsem tehdy ještě nevěděla. Jinak bych se s foťákem otočila jiným směrem. On by ale nebyl vidět ani tak.
A pak jsem přešla obilné pole a došla k hnědému travnatému místu s občasným šípkovým keřem. Rozdrapané nohy mám ještě teď. Došla jsem k prudkému kamennému svahu. Kdybych nevěděla, že je to lom, byla bych z toho dost zmatená. Obešla jsem to a hledala nějaký rovnější vstup. Každý lom, přece nějaký má.


Ještě před vstupem jsem narazila na tuto haldu. Na to, že o tom místě nikdo neví, je tu docela dost bordelu. Aspoň mám nějaký orientační bod, ale i tak je to dost blbý.Ty pneumaatiky jsou dost disharmonicky naskládané. Mám sto chutí tam jít a předělat to.


Tady je vyfocen vchod, tedy v tomhle úhlu pohledu spíš východ z lomu. Vypadá to, že se tu už padesát let nic netěžilo. To místo nezná ani internet. Tedy aspoň jeho povrch ne.


Přesto je ale patrné, že se tu kdysi něco dělo.



Pár minut po tom, co jsem přemýšlala nad tím, jestli by tam mohli růst houby, jsem našla toto. Je to znamení. Na podzim se tam podívám s košíkem. Já tam tuším hřiby. Aby byly ovšem jedlé.


A tady už jsem na známém místě, kudy chodím často.
Zkrátka uplně jiná houba a úplně jiný strom. Asi planá třešeň. ne?


A tohle místo zase vypadá tak nádherně, když ty stromky v pravo mají listí.



Když pomyslím na to, že u nás na zahrádce zemře každá sněženka a tady u cesty pod dubem jich rostě celá hromada?


A tohle nám taky nikdy nepřežilo. Prý se to jmenuje talovín. Asi zahrádku zaliju betonem a všechno budu sázet do lesa. :-) Žádná hnojiva. Žádné speciální substráty. Chce to listí, polostín a minimum pozornosti.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 28. března 2018 v 3:11 | Reagovat

Ty hříbky bych snědl, i choroše a vše rostoucí. :)

2 Jeife Jeife | E-mail | Web | 28. března 2018 v 11:17 | Reagovat

Nikdy není dost procházek po okolí. Já takhle objevila zapomenitou vilu, která potřebila k nemocnici na konci 18 století. A tak taky starý rozvod páry :o

3 Erin Walentine Sammael Erin Walentine Sammael | Web | 29. března 2018 v 1:34 | Reagovat

Boží fotogtafie

4 Mora Leray Mora Leray | Web | 29. března 2018 v 12:04 | Reagovat

To je krásné. :)

5 slunecnyden slunecnyden | Web | 31. března 2018 v 15:50 | Reagovat

Zajímavá a napínavá procházka.

6 Emo Strange Emo Strange | Web | 1. dubna 2018 v 23:04 | Reagovat

Překrásné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama