Květen 2018

16. den hudební výzvy - Oblíbená taneční písnička

31. května 2018 v 19:09 | Raja Luthriela |  Hudba
Tak to vím opět naprosto přesně. Tuto píseň jsem objevila teprve nedávno. Kdyby to tak nebylo, nejspíš bych sem dala tuhle či tuto.
Niní ale uchvátila mojí mysl tato. A to ani nevím, jestli to můžu zařadit do kategorie "taneční písnička. Já jednou tančila i na kapelu Arch Enemy, ale jelikož jejich písně jsou poněkud od podlahy, tak se člověk už po dvou minutách unaví a je zralý akorát tak na to, aby šel pod sprchu. Jinak vůbec nejsem pohybový nadšenec.



Hodnocení blogu od Erin Dixx

28. května 2018 v 22:31 | Raja Luthriela
Tak jsem si nechala ohodnotit blog. Já se takových věcí vlastně účastním ráda, protože mě velmi zajímá veřejné mínění. A protože jsem dneska dobře naladěna, dokonce i to písmo jsem zvětšila. I barvu jsem trochu poladila, avšak tak malá změna v odstínu je vpodstatě nezaznamenatelná. Ale prý už je to v pořádku. :-) Takže pro příště, 1,09 znaků je ideální velikost. Dobrou noc.


Hodnocení blogu Raja Luthriela www.teprve.blog.cz od Erin Dixx.

První dojem
Nádherné. Miluji tvůj blog. Prostě úžasný dojem. Takže 10/10

Design
Musím uznat že jsi se v designu hodně zlepšila. Oproti tvým dřívějším designum je to velké zlepšení. Chválím tě. Moc se mi líbí. Takže dávám 10/10 i za zlepšení

Články
Tvé články mne baví. Mám ráda tvé fotografie i povídky. Takže dávám 10/10

Menu
Malou upomínku mám. Chce to zvětšit písmo o trochu. A možná trochu jinak barvy aby to bylo lepší. Jinak 7/10

Rubriky
Zajímavé rubriky. A také co mne baví. Jen to chce fakt to písmo jinak super. Dávám 8/10

Přehled blogu
Dobrý super celkové je 8/10

Diplom za spřátelení od Kanato Megumi za spřátelení

27. května 2018 v 23:33 | Raja Luthriela |  Diplomy a ceny
Děkuji moc. Je skvělý.


2. Na rozhraní

27. května 2018 v 20:03 | Raja Luthriela |  Básně
Jak jsem před nedávnem říkala, po dlouhé době jsem opravdu začala mít nutkání opět psát básně. Nejvíc jsem jich napsala v roce 2009 a 2010. Teď jako by přišel nový impuls. Nové pnutí, co je třeba zpracovat. A taky je to test, jak daleko jsem se posunula ve svých komplexech. Ale asi už jsem opravdu jinde, než před nějakými osmi lety.
Tato báseň by se měla nějak týkat oné pověstné tranformace vědomí a konce světa, jak ho známe.

Na rozhraní

Blesk z čistého nebe
udeřil do stromu, co rozkvétá.
aby označit tebe,
ten pramen, co tu vytéká.

Vrány už nelétají nad krajinou smrti,
když vidíš nový svět křehoučký.
Tu a tam motýli letí
nad vodopády tekoucí.

Z rána usedáš na velký kámen,
tam, kde horký pramen vyvěrá
a učíš se žít život ten,
co chce žít duše tvá.

Právo je na straně jedince,
co v náruč přírody odbíhá
a už tak nedbá na mince,
co utrácel tak rád.

A vlasy vlají ve větru
a nohy stojí ve vodě,
a blížime se k závěru.
Konec je nasnadě.

Když plamen spálí všechen zmar
a země znovu ožije,
dá nám všem vzávný dar
neb všechny miluje.

Diplom za 1. bleskovku od Ukyone EmOwen

24. května 2018 v 12:01 | Raja Luthriela |  Diplomy a ceny
Děkuji. Je nádherný.


15. den hudební výzvy - Píseň, co se mi ze začátku vůbec nelíbila

23. května 2018 v 12:18 | Raja Luthriela |  Hudba
Tak toto vím náhodou naprosto přesně. Je to tahle. Všichni přece víme, že Tomáš Kočko je Moravák. A když jsem si od něj poslechla takovouhle píseň s názvem Česká, tak jsem se cítila pohoršená, protože jsem zarytý Jihočech. Skoro by se dalo říct, že až slunceseňák. Prostě jsem nabyla dojmu, že si dělá z Čechů docela i srandu. Mnoho let jsem jí potom úplně ignorovala. Taky v tom hrál roli i mindrák, že česká hudba asi opravdu není tak malebná, jako moravská. Ale asi to nebyla přesná domněnka. Člověka dost taky mate, že z těch českých lidových zná takové ty dětské a pak ty, které zprzdnili dechovkáři. Jestliže něco převedete do dechovkářského stylu, ztrácí se původní duše těch písní. Ale o tom možná jindy. Stejně je to prakticky všechno mimo téma.
Nevím. Ale pak jsem si jí pustila po letech ještě jednou. To už mi tolik nevadila. Když jsem si uvědomila, že se jen asi snažil napoddobit českou lidovou píseň, že tím nemyslel nic zlého a že to celkem i vystihl. Pravda, trochu to přehnal, ale mě už je to skoro jedno.



Tam a zase zpátky

22. května 2018 v 11:35 | Raja Luthriela |  Fotografie
Včera jsem byla na nedělní procházce. Tentokrát jsem se však zařekla, že půjdu pouze po silnici, protože pes je vždycky po každé procházce plný klíšťat. Já vlastně taky, ale protože se vetšinou po příchodu domů osprchuju, tak se žádné neuchytí. Takže dokut mu nekoupím nějaký obojek proti těmto parazitům, budeme obcházet les obloukem a polní cesty se zarostlými okraji obloukem.
To však nemá žádný vliv na počet fotek. Mám tentokrát jenom tři, protože mě opět sužovala vybitá baterie. Ale to je moje chyba. Věděla jsem, že je špatná, už minule to blblo. Tak holt ty šípkové keře vyfotím jindy.

Tahle kytka by se podle všeho měla jmenovat rožec rolní. Aspoň vím, jak pojmenovat kvítka, která jsou teď často vidět na stinných místech.


1. U lesního hrobu

20. května 2018 v 11:28 | Raja Luthriela |  Básně
Já jsem sem skutečně nechtěla psát žádné básně. Nikdy. Moje básnické období zkončilo s rokem 2012 a už jsem se s těmi vejšplechty plnými neurotických výlevů, plných smrti, šílenství, osamění, močálů a vězení bez mříží nechtěla zabývat. A skoro ani už nemusela. Puberta sice byla náročná na psychiku a dala za vznik nesmrtelným dílům mého šuplíku, ale člověk už prostě tak nějak vyčerpal potřebně napětí.
Nyní mám pocit, který jsem získala po dlouhém uvažování, že je třeba založit novou básnickou sbírku, která už se nebude jmenovat "Bludný kruh", ale spíš "Na rozhraní". Takže tu budou zbrusu nové básně. Neslibuju že budou lepší, nebo jiné, ale budou opravdu nové.
A proč tedy nezačít básní, kterou já minulý týden napsala do soutěže u Erin Dixx Lilithar Lunne. Asi zase vyhraju, protože jsem jediná, kdo báseň poslal. Člověk ani nemá z vítězství radost. No nic.
V básni se měla vyskytovat tato slova: Hrob, Láska, Slunce, Srdce, Pavučina, Pavouk, Luk a Šíp

Sakra už. Teď jsem si navíc všimla, že jsem tam zapoměla zakomponovat slovo srdce. No nevadí. Teda vadí. Hrozně mě to štve a nejraději bych to svedla na to, že slov bylo moc, abych nějak namaskovala svojí nevšímavost. Ale jenom klid. Tohle se stává. Nesmím se stresovat. Na předělávání je stejně pozdě.
Možná mi tím jen podvědomí chtělo říct, že jsem do básně opravdu zapoměla vložit srdce. Že jsem dbala především na to, abych tam narvala všechna slova a aby se to rýmovalo, že jsem na jedno slovo nakonec zapoměla. Ale jak to je, tak to je. Nezasloužím si výhru. Protestuju proti tomu, abych měla první místo...

U lesního hrobu

V tom háji temném,
kam slunce nesvítí,
je hrob z šedého kamene.
A pavouk se svou spletenou sítí
dumá, kdy si kdo vzpomene.

Ze stromů padá listí zlaté
a chlapec mladý se nevzbudí.
Za chvíli bude větrem sváté
a jeho láska sem nechodí

A luk i šípy pohřbily s ním.
Ve věčném lovišti jsou potřeba.
Ještě tam bude mnoho zlých zim.
Kde se jen stala chyba,
že zůstal tu jen stín?

Nedočkal se stařeckých šedin
ubohý chlapec nevinný.
A jen těch několik pavučin
omotá kříž kovaný.

A léta plynou.
Zub času hlodá.
A všichni zhynou.
Osud šanci nedá
tam, kde mechy zelené jsou.

Volání deště

16. května 2018 v 18:36 | Raja Luthriela |  Fotografie
Minulou nedělní procházku jsem vskutku nezahálela. Přivolávala jsem totiž déšť. A tentokrát velmi úspěšně. Uvědomila jsem si totiž, že i když v počasí pořád nějaký déšť hlásí, tak u nás ve vsi a nejbližším okolí málokdy pořádně prší. Vlastně už na 1. máje jsem dumala nad nějakým rituálem. A tak jsem si večer před spaním vizualizovala různé způsoby, které by byly nejlepší. Jako znamení, že se ubírám správným směrem, bylo jemné asi půlminutové poprchávání. A tak jsem druhého května po příchodu z práce vzala psa a šla k místnímu rybníku vykonávat rituál. Ale asi jsem to dělala dost diletantsky, protože u nás pršelo sice pěkně, ale zato krátce. Zato České Budějovice byly pod vodou. Snažím se neznepokojovat tím, že za to můžu já.

Tentokrát jsem na to šla ale vědoměji. Rekvizity jsem měla stejné. Větvičku, klasík a menší kytičku. Šla jsem k bývalé požární nádrži uprostřed lesů a polí. Kdysi se tam dalo i koupat. On z ní někdo ale ukradl všechnu vodu. Je tam jenom to, že za rok zvládlo napršet. Myslím, že tam chtěli dělat nové dno, ale asi na to nedošlo. Asi byl nedostatek dotací. Na moje účely to ale stačilo.
Nakonec jsem měla dvě větve. Jednu, ze stromu, který tak nějak vyčníval do prostoru a jednu jsem našla na zemi. Našla jsem i suchý rovný klacík, který se někdy hodí na vyťukávání rytmu při zpívání a natrhala pár kvítků, hlavně rozrazil a kus kapradiny, které jsem svázala stéblem trávy. Ale to až dlouho po nafocení této fotky. Klasík jsem tentokrát moc nevyužila.
Dala jsem dlaně do vody, abych navázala kontakt s vodním živlem. Potom jsem lehce plácla větvemi do vody, vhodila tam kytičku jako obětinu a zpívala něco jako: "Hej vodo, probuď se a dej nám vláhu." Vlastně jsem potom větve ponořovala a pak rychle vytáhla nad hlavu. "Dávám vodu do mraků, aby mohlo pršet. Chvílemi jsem se pokoušela i tančit, ale můj antitalent a hrbolatý terén mi dovolily jen různě poskakovat.
Při přivolávání deště je důležité si naklonit i vítr, aby vám přivál nějaké správné mraky. Proto jsem zpívala i větru a foukala pampeliškové chmýří na všechny strany. Zároveň je dobré být za dobře se zemí, aby se do ní déšť správně vsakoval. Po svých divno-zpěvech jsem zapíchla tedy všechny klacky do země jako metaforu pro sázení. Takže tu máme kytičku pro vodu, chmýří pro vzduch a větvičky pro zemi.
Hlav ně je ale třeba nepohněvat oheň, aby nepřišla nějaká zuřivá bouře, při které někam uhodí blesk. Na oheň jsem tu neděli ale úplně zapomněla. Ale asi je lepší ho nerušit. Stačí nenadávat na Slunce a to jsem splnila.


DUBEN: Duše K s manžely Patakyovými o reflexní terapii

15. května 2018 v 18:47 | Raja Luthriela |  Video měsíce
Ze všeho možného, co jsem za minulý měsíc shlédla, mi tak nějak utkvělo toto.